Jdi na obsah Jdi na menu
 


cr-uzemi-rk.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

RUKOPIS KRÁLOVÉDVORSKÝ

 

rk-zaboj.jpg

 

Pocina sie o uelike pobiti

S czrna lesa uistupuje skala

 

Počíná se o velikém pobití

S černého lesa vystupuje skála

(stránka s písní Záboj-Sámo)

----------------------------------------------------------------------------- 

     Rukopis královédvorský nalezl v úterý na svátek svaté Ludmily 16.9.1817 královédvorský kaplan Pankrác Ignác Borč a universitní profesor Václav Hanka v kobce, která je v 1. patře věže kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem. Pankráci Borčovi i Václavu Hankovi bylo 26 let. 
    Některé zdoje uvádí, že RK byl nalezen ve věžním, nebo kostelním sklípku; ve sklepě věže; mylně i ve sklepní hrobce. 
      Na stránkách Neaktuality.cz (16.9.2010) je uvedeno: "Třiadvacetiletý student pražské teologie Václav Hanka objevil..."
      U Václava Hanky chybně uvedený věk i studijní obor. (Zdroj: http://www.neaktuality.cz/domaci/ve-dvore-kralove-byl-objeven-vzacny-rukopis/). Ve skutečnosti měl Václav Hanka 26 let a v roce 1817 byl v Praze studentem literatury.
   
    Kobka (latinsky: pokoj, malá místnost).
    Na pozvání městského písaře justiciára (právníka) Jana Sklenčky přijel v roce 1817 do našeho města český vlastenec Václav Hanka, který byl Sklenčkovým spolužákem z právnických studií. Sklenčka pozval Hanku, a chtěl mu ukázat husitské šípy z 15. století, které byly uloženy v kostelní kobce. V současné době jsou kovové šipky ze šípů vystaveny v Městském muzeu ve Dvoře Králové.
   V úterý, na den svaté Ludmily 16. září 1817 dopoledne, navštívili oba pánové svého přítele kaplana Pankráce Borče, který je dovedl k děkanovi Janu Pušovi. Pan děkan, při debatě o historii, je oba pozval na oběd. Odpoledne (asi ve 14.30 hodin) 16. září 1817 vstoupil Václav Hanka i kaplan Pankrác Borč do kobky. Dále byli přítomni Jan Sklenčka, František Tinus, Josef Trnka, František Trnka a Jan Šáfr.

Účastníci nálezu Rukopisu Královédvorského
   v úterý na den sv. Ludmily 16. září 1817
   ve věžní kobce kostela sv. Jana Křtitele:

Václav Hanka (*10.6.1791 Hořiněves, +12.1.1861 Praha), spisovatel, básník, jazykovědec, univerzitní učitel a bibliotékář (knihovník) Vlasteneckého Muzea (Národní muzeum) v Praze. Zemřel ve věku 69 let (za 5 měsíců by se dožil 70 roků).

Pankrác Ignác Borč (*1.3.1791 Dvůr Králové, +3.1.1824 Kuks), přítel písaře Jana Sklenčky, v letech 1814–1819 královédvorský kaplan. Skutečný nálezce RK. Zemřel ve věku 32 let.

Jan Nepomuk Sklenčka (*12.10.1792 Dvůr Králové /Česká Skalice/, +13.3.1837 Dvůr Králové), univerzitní spolužák Václava Hanky, justiciár (právník, městský soudce) a písař města Dvora Králové. Zemřel ve věku 44 let.
    Jeden z jeho potomků byl divadelní pedagog a herec Ota Sklenčka, *19.12.1920 Hradec Králové, +10.10.1993 Praha).

František Tinus (+1831 Dvůr Králové), kancelista (městský úředník). Na vnější severní stěně kostela je jeho pamětní deska.

Josef Trnka ml. (*1745, +30.5.1834), městský pověžný a kostelník. Jeho vnuk František Trnka (*1796), 21 let.

Jan Šáfr (*18.10.1803 Dvůr Králové), ministrant, 14 let, synovec děkana Jana Puše. Při soudním jednání 29.9.1867 byl Jan Šáfr (ve věku 64 let) jedním ze svědků o nálezu RK. 

      Při prohlížení uskladněných předmětů a knih, našli několik pergamenových listů, které byly napsány staročeštinou. Tyto listy byly později nazvány podle místa nálezu Rukopis Královédvorský.

   Václav Hanka o nálezu pergamenových listů napsal dopis svému učiteli Josefu Dobrovskému, který byl nálezem nadšen. Václav Hanka požádal Magistrátní městský úřad ve Dvoře Králové, aby mu byly pergamenové listy Rukopisu darovány a bylo mu vyhověno. V textu rukopisu později provedl velice neuměle úpravy, které si dovolil, vzhledem k tomu, že Rukopis byl jeho vlastnictvím.
    Listy Rukopisu královédvorského věnoval Václav Hanka v roce 1819 Vlasteneckému muzeu (Národní muzeum), kde pracoval jako archivář.
      Jazykovědec Josef Dobrovský i historik František Palacký datovali původně vznik rukopisu do let 1280-1290.

Originál RK je uložen pod signaturou IAb6 v Rukopisném oddělení knihovny Národního muzea v Praze, kde ho v trezoru chrání zlacená kazeta potažená kůží.  
    Pergamenové listy Rukopisu královédvorského tvořily původně biblickou knihu Žalmů ze 13. století. Texty žalmů byly později vyškrábány a přepsány novým (současným) textem. Tento přepsaný pergamen je nazýván palimpsest (řecky πάλιν=palin a ψάειν=psaein=opět vyškrabaný). Takto upravené pergameny se používaly nejvíce v renesanci.
   Autor a majitel Rukopisu královédvorského není znám. Názory historiků, jazykovědců a badatelů na autorství RK se různí.   
   
    Pergamenová knížka byla možným majetkem:
1) některé z českých královen. Po vystěhování a zboření královnina paláce byl RK uložen do kostela.  
    Možný autor Záviš z Falkenštejna, nebo Václav II. (podle Fr. Palackého).
2) knihovny jezuitů v Žirči. Po zrušení řádu a kláštera v roce 1773 se RK dostal do kostela ve Dvoře Králové nad Labem.
3) některého královédvorského kněze. Po jeho smrti pergameny uloženy do kostelní kobky.

     Rukopis královédvorský obsahuje 14 písní, které jsou napsány na 28 stranách-7 dvojlistů pergamenu popsaných z obou stran. Na každé stránce je 31-33 řádků. Dva listy jsou neúplné, ze dvou třetin odříznuté. Rozměr jedné strany je 12 x 8 cm. Podle některých badatelů byly listy RK součástí velkého kodexu tří knih po 28 kapitolách.  
    Z tohoto kodexu se zachoval pouze tento zlomek písní ve třech kapitolách, které jsou nadepsány jako šestmezcietmá, sedmezcietmá, osmmezcietmá (26., 27. a 28.) kapitola třetí knihy. Pokud by byly v jedné kapitole RK 2 - 3 písně, ve všech třech knihách by bylo 200 - 250 písní. Nadpisy kapitol jsou zdobené barevnými iniciálami (červená, zelená, jedna modrá) ve zlatém orámování. Barevné majuskule v textu oddělují začátky písní.
    Písně jsou napsány jako próza bez rozdělení na verše. Text je ve staročeštině psán bez interpunkcí. Některá slova jsou navzájem spojena.
    Rukopis obsahuje celkem 6000 slov ve 1229 verších. Václav Hanka uváděl v RK 1340 veršů.
  

Společně s RK byly nalezeny další pergamenové rukopisy:
 1)  jeden list tzv. Astronomického rukopisu ze 14. století,
 2)  stránka Gratianova dekretu (Decret Gratiani) z 12. století
 3)  útržek kšaftu (závěti) paní Silwarowé z Pilníkowa,
 4)  část listiny z roku 1461,
 5)  několik dalších zlomků.

 astronomicky-rukopis.jpgStránka Astronomického rukopisu.

Zlomek Astronomického rukopisu byl po vybrání z vazby pravděpodobně rozstřižen. Rozměry zlomku jsou podobné s rozměry stránek RK a s jejich přehyby. Pergamen Astronomického rukopisu není palimpsestem (nebyl škrábán), proto text je na něm původní.

 

 

 

 

Decret Gratiani je uložen v Národním muzeu s původním názvem strana-gratianova-dekretu.jpgConcordia discordantium canonum (Shoda neodpovídajících /porušených, rozporných/ zákonů) je dokument církevního práva. Tuto sbírku 3800 latinských textů (právo, právní otázky a svátosti), asi z roku 1148, napsal v letech 1135-1140 právník JUDr. (Juris utriusque doctor = doktor obojího práva) a profesor na boloňské univerzitě mnich Gratián (Gratianus 1099/1100-1159), zakladatel západního práva.
      Tento souhrn zákonů se stal základem výuky obojího práva = ius utrumque (církevního i světského) na evropských univerzitách a v římskokatolické církvi platil do roku 1917 (Codex iuris canonici), kdy byl upraven.
      Zlomek je uložený v Národním muzeu pod signaturou 1 C b 2 č.18. Na 7. řádku v textu je zlacená iniciála (písmeno) "S", a u 20. řádku je červené písmeno "E", které má modrý podklad. Řádky na zlomku odpovídají řádkům na RK (zdroj: Zjištění o srovnávacím materiálu 1996).
      "Zlomek tzv. Astronomického rukopisu, který byl nalezen V. Hankou současně s Rukopisem královédvorským a se zbytkem Gratiani i dalšími zlomky z vazeb knih ve věži královédvorského kostela v září 1817.
      Na Astronomickém rukopisu existují dvojité přehyby, které vznikly tím, že pergamen byl později vevázán do desek nějaké knihy. Obdobné dvojité přehyby nalezneme i na některých listech Rukopisu královédvorského. Přiložíme-li oba rukopisy k sobě, překvapí nápadná shoda." (Miroslav Ivanov: Záhada Rukopisu Královédvorského, Praha 1970).
     ---------------------------------------------------------------------------------------------------------

     V době národního obrození ovlivnil Rukopis královédvorský s Rukopisem Zelenohorským (nalezeným roku 1817), tvorbu mnoha vlasteneckých umělců a osobností:

      skladatelé:
      Antonín Dvořák: Písně z RK op. 7 14.9.-21.9.1872 (Žežulice, Opuštěná, Skřivánek, Růže, Kytice, Jahody).
      Zdeněk Fibich (Záboj a Slavoj, Luděk, Růže).
      Václav Jan Křtitel Tomášek: Starožitné písně Králodvorského rukopisu, op.82. Tisk 1836-1838 (lyrické písně RK).
      Karel Bendl (6 písní RK).
      Josef Leopold Zvonař (opera Záboj).
      Bedřich Smetana (opera Libuše - RZ).
     
      malíři:
      Vojtěch Hynais, Josef Mánes, Václav Brožík (Zbyhoň), Mikoláš Aleš (ND, Pobití sasíků, obraz Turnov), František Ženíšek (Jahody), Josef Hellich (Vladislav a Neklan), Karel Svoboda (Jelen, Opuštěná), Julius Mařák (Jelen)
     
      sochaři:
      Josef Václav Myslbek (Záboj a Slavoj - Lumír), František a Antonín Wagner (Záboj DK, Lumír a Záboj ND), Stanislav a Vojtěch Sucharda, Josef Tulka (Záboj - Píseň žalu ND), Vincent Rupert Smolík/Šmolík (Beneš Heřmanův).
     
      spisovatelé:
      Alois Jirásek (Staré pověsti české), Jaroslav Vrchlický, Jan Neruda, Julius Zeyer, Karel Hynek Mácha (Žežulice)
     a mnoho dalších umělců.

     Rukopis královédvorský ovlivnil i evropské spisovatele a básníky: Johann Wolfgang Goethe, bratři Grimmové a další.

   K 40. výročí nalezení Rukopisu královédvorského byla na náměstí ve Dvoře Králové postavena nová kašna se sochou Záboje. K odhalení sochy Záboje 29. 9.1857 složil Václav Hanka báseň "Raduj se a plesej Dvore dávný", která vyšla 8. října 1857 v časopise LUMÍR ročník VII. číslo 41, strana 980 a 981:

Raduj se a plesej Dvore dávný!

Václav Hanka

 

Raduj se a plesej Dvore dávný! Raduj se vůkol dědiny!

Dnem památným jestiť nám den slavný, den to šedých věkův hrdiny,

jenž vypudil vrahy z naší země, a vítězstvím oslavil své plémě:

Silou s vlídností vykonaným. Vítězstvím v ty časy neslýchaným.

 

Zpěvem nejprv při varytě zvučném kojil smutek pádu vlasti své.

A rozohniv srdce v sboru hlučném veškero to plémě k boji zve.

A tu táhnou v lesa ukrytosti na ty vrahy, na nezvané hosti:

Bylyť prudké boje, vzteklý chvat - A vše vzmohl jeho těžký mlat.     

 

Takých činů více opěváno, rozléhalť se v lidu jejich hlas.

Později však v nepamět to dáno, pomaluť vše hubí žravý čas.

A ty zpěvy taký osud měly, že se skryly pod Žižkovy střely.

Zpěvy plny síly, zvuku, vděk. Přespaly tu mnohý dlouhý věk.   

 

Pod Žižkovy střely v pevné věži, v blízku požehnané svatyně:

A teď čtyřicátý rok nám běží, co se objevily nevinně.

A Europa už jich slávu hlásá a nad jejich výtečností jásá.

Ty Záboji pak tu pevně stůj, a město k vlastenectví povzbuzuj!

---------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

Rukopisnou kobku od doby nálezu RK navštívili tyto osobnosti:

17.9.1817
Václav Hanka (1791-1861), jazykovědec, archivář, básník, profesor na UK.


29.9.1857
Václav Hanka


1862
Jan Neruda (1834-1891), spisovatel
Zikmund Winter (1846-1912), historik
Mikoláš Aleš (1852-1913), malíř
Antal Stašek (vlastním jménem Antonín Zeman, 1843-1931), spisovatel
Karel Kovařovic (1862-1920), skladatel
Josef Václav Frič (1829-1890, strýc cestovatele Vojtěcha Friče), spisovatel a novinář
Václav Vladivoj rytíř Tomek (1818-1905), historik

29.9.1867
František Palacký (1798-1876), historik, politik, spisovatel "otec národa"
Karel Sladkovský (1823-1880), novinář a politik
JUDr. František Ladislav baron Rieger (1818-1903), politik
MUDr. Josef Jan Evangelista rytíř Purkyně (1787-1869)
Josef Barák (1833-1883), novinář a básník 
Karel Sabina(1813-1877), básník
Karel Bendl (1838-1897), hudební skladatel
František Pivoda (1824-1898), hudební skladatel, učitel zpěvu
Miroslav Tyrš (1832-1884), historik, profesor a zakladatel Sokola
Josef Förster (1833-1907), hudební skladatel, varhaník

1899
Ivan Olbracht (1882-1952, vl.jm. Kamil Zeman, syn A. Staška, vl.jm. Antonín Zeman), spisovatel

1930
PhDr. Emanuel Poche (1903-1987), manžel Herberty Masarykové, vnučky TGM, historik

2.11.1966
Miroslav Ivanov (1929-1999), spisovatel, kterého do kobky vedla řeholní sestra Marta Čermáková ISSM (Schönstattské hnutí). M. Ivanov napsal v knize Tajemství RKZ (1969): "Slečna, která na nás před děkanstvím čeká, má svazek klíčů. Odmyká vchod do věže ...",

24. 8.2002
Marie Skočdopolová, praneteř Emanuela Pocheho 

14. 6.2003
Zdenko Frankenberger Daneš (1920), geofyzik, profesor, odborník na RKZ. V roce 1950 emigroval do USA.
Jan Zilvar, potomek rodů Zilvarů (Silvarů)

5. 7.2003
Jan Bůta, vnuk Františka Bůty, tesaře a stavitele krovu věže 1891-1893

14. 7.2003
Pavel Frič, vnuk cestovatele Vojtěcha Friče (1882-1944), pravnuk právníka Josefa Františka Friče (1804-1876), který zastupoval Václava Hanku ve sporu s Davidem Kuhem.

26. 6.2004
Kurt Gebauer, vnuk Jana Gebauera (1838-1907)

15. 9.2005
Eva Radovnická se sestrou Helenou, dcery posledního pověžného Prokopa Zmrzlíka

16. 9.2007
J.Ex. Dominik Duka OP. (1943), královéhradecký biskup (1998-2010),
                   apoštolský administrátor litoměřické diecéze (2004-2008)

30.5.2008
JUDr., profesor, P. Ignác Antonín Hrdina OPraem. (1953), DrSc.,
Kněz řádu premonstrátů na Strahově, vedoucí katedry práva na UK. Do roku 1969 ministrant v kostele sv. Jana Křtitele

20. 9.2008
Jiří Čunek (*1959), 1. místopředseda vlády ČR (2008-2009), ministr pro místní rozvoj (2008-2009), předseda KDU-ČSL (2006-2009)

11.9.2011
Ilja Hurník (1922-2013), hudební skladatel, spisovatel

15. 9.2016
MVDr. Pavel Bělobrádek MPA (*1976), předseda KDU-ČSL (2010-2019), místopředseda vlády ČR pro vědu (2014-2017)