Malíři a sochaři
Jiří František Pacák (*1670 Starý Rokytník u Trutnova, +11.8.1742 Moravská Třebová). Otec Matyáš Pacák. 22.11.1707 se Jiří František oženil s Martou Chaurovou (+1737) z Voletic u Chrudimi. 
Jiří František se dostal do dílny M. B. Brauna a později se stal jeho spolupracovníkem.
V roce 1725 pracoval jako samostatný sochař a řezbář v Litomyšli. V roce 1738 se odstěhoval do Moravské Třebové a dílnu v Litomyšli nechal synovi Václavu Františkovi. 16.10.1738 se jako vdovec oženil podruhé.
Jeho kamenné i dřevěné sochy jsou k vidění na mnoha místech po naší vlasti: Panna Maria Bolestná v Bystrém, antičtí bohové Apolon, Ceres, Diana a Pluto v parku v Litomyšli, sochy světců v Opočně, tři králové v kostele Zjevení Páně ve Smiřicích, sv. Jan Nepomucký, sv. František Xaverský a sv. Florián v Žirči 1727–1730, Bůh Otec, oltář sv. Apoleny, sv. Josef, Zvěstování Páně, dva andělé a kazatelna v Chlumku u Luže. Mariánský sloup na náměstí v Žacléři, morový sloup v Poličce 1727–1731, Kalvárie v děkanském kostele v Pardubicích, Kalvárie v Markoušovicích, Kalvárie v augustiánském klášterním kostele sv. Augustina ve Vrchlabí. Svatá Rodina-Ježíš, Panna Maria a sv. Josef v kostele sv. Josefa v Dubenci byla jeho poslední prací v roce 1740.
V děkanském chrámu sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové vytvořil kříž s ukřižovaným Kristem a na hlavním oltáři dva anděly v nadživotní velikosti. Pravý anděl drží štít s císařským orlem, levý má znak města.
.................................................................................................................
Jan Křtitel Václav Bergl (Johann Baptist Wenzel Bergl) *23.9.1719 ve Dvoře Králové. V (sobotu) den narození pokřtěn v kostele sv. Jana Křtitele, +15.1.1789 ve Vídni. Rodiče Jan a Eleonora Berglovi. Kmotr Mathias Gall.
Bývá uveden jako rakouský malíř Johann Wenzel Bergl (Bergel, Berger, Pergl). Královédvorský děkan Jan Puš (1760-1857) při soupisu kostelního inventáře napsal, že křížovou cestu namaloval Jan Bürgl.
Jan Václav byl velice nadaný a od dětství rád kreslil. Vystudoval Malířskou akademii (výtvarných umění) ve Vídni, kde byl jeho učitelem slavný rakouský malíř profesor Pavel Troger (*30.10.1698 Welsberg, +20.7.1762 Vídeň), který ho, s jeho spolužákem Františkem Antonínem Maulbertschem, ovlivnil benátským ilusionismem Giovanniho Baptisty (Jana Křtitele) Pittoniho (*6.6.1687 Benátky, +6.11.1767 Benátky) a Giovanniho Baptisty (Jan Křtitel) Tiepola (*5.3.1696 Benátky, +27.3.1770 Madrid).
19.5.1754 se Jan Václav oženil s Terezií Märschovou, dcerou císařského dvorního malíře Johanna Bernarda Märsche. Svatba se konala v kostele sv. Oldřicha ve Vídni.
Jan Křtitel Václav Bergl se stal známým malířem fresek a hrdě se hlásil k tomu, že je rodák z českého města. Pro velkou proslulost jmenovala česká a uherská královna Marie Terezie Jana Křtitele Václava Bergla za svého dvorního malíře. Jeho obrazy jsou v kostelích, klášterech a zámcích na Moravě, na Slovensku, v Budapešti a ve Vídni (Hofburgu a Schönbrunnu), kde maloval velké obrazy a fresky s tropickou tématikou.
Během svého života namaloval stylem fresky 3 cykly Křížové cesty: pro chrám sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové (1759), pro kostel Nanebevzetí Panny Marie v Letohradě-Orlici (1759, rozměry 209 x 140) a pro klášterní kostel kapucínů Narození Páně v Opočně (1761-1763). Na obrazech je vidět drama, napětí a vtažení do děje. 
Čtrnáct obrazů křížové cesty namaloval a daroval zdarma v roce 1759 do kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové (za obrazy v Letohradě-Orlici dostal zaplaceno 2000 zlatých, stejnou cenu stály i obrazy v Opočně).
Na 13. zastavení křížové cesty „Ježíšovo tělo sňato z kříže“ se namaloval jako Josef z Arimatie v hnědém plášti u Ježíšových nohou.
Obrazy královédvorské křížové cesty jsou největšími olejomalbami, které za svůj život vytvořil a mají rozměr 245 × 160 cm. Historik Emanuel Poche považoval obrazy křížové cesty ve Dvoře Králové za nejzdařilejší. Obrazy byly restaurovány v roce 1854.
Barokní obrazy se do gotického kostela „nehodily“. Při regotizaci kostela byly dva obrazy poničeny a ostatních 12 daroval 20.5.1899 děkan Josef Beran sochaři Antonínu Suchardovi z Nové Paky jako protihodnotu za novou křížovou cestu. Berglovy obrazy v rodině Suchardových velice trpěly. Antonín Sucharda některé obrazy opravil. 10 obrazů zůstalo v původní velikosti, obraz 7. zastavení „Ježíš padá podruhé pod křížem“ byl zmenšen na 180 x 105 cm a 8. zastavení „Ježíš potkává jeruzalémské ženy“ na 165 x 110 cm. Tyto dva obrazy se staly pelestěmi postelí. Z jednoho obrazu byly vytvořeny dva malé obrázky. Obraz 13. zastavení: „Ježíšovo tělo sňato z kříže“, s Berglovým portrétem, dostala dcera Anna Suchardová, provdaná Boudová, která obraz opravila. 11 Berglových obrazů získal v dědictví po smrti otce Antonína syn Bohuslav, který jeden obraz doplnil o chybějící část.
Po 20 letech (4. 1.1913) prodal Bohuslav Sucharda i jeho sestra Anna obrazy městu Dvoru Králové. Tím byly obrazy zachráněny a staly se majetkem města. Nejdříve byly uloženy v zasedací síni Městského úřadu, později přeneseny do gymnaziální kaple. V roce 1929 byla křížová cesta přenesena do nového muzea ve Staré radnici. V roce 1935 opravil obrazy Břetislav Menšík. Obrazy byly ve velice špatném stavu. Plátna byla potrhaná plátna a odlupovala se z nich barva.
V letech 1994–1997 byla Berglova křížová cesta velice nákladně zrestaurována akademickým malířem Jaroslav Altlem a ing. Martinem Dvořákem (firma AD RESTAURO). Od roku 1998 je vystavena v královédvorském Městském muzeu Kohoutův dvůr (poslední odstavec podle zápisu z roku 1998 tehdejší ředitelky muzea Jany Holejšovské).
Křížová cesta v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Letohradě-Orlici byla v roce 2009 sňata a v letech 2010-2018 restaurována.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Josef Vojtěch Hellich (*17.4.1807 Choltice u Pardubic, +22.1.1880 Praha). Malíř, archeolog a restaurátor. S manželkou Annou roz. Zelnitzkou (*1822, +1.5.1867) měl dceru Marii, provdanou Wufkovou (*1846, +2.1.1883). Josef Vojtěch studoval na malířské akademii v Praze a v Mnichově. Po studiích se vydal na čtyři roky na studijní cestu po Itálii, Francii, Anglii a Švýcarsku. Po návratu se zaměřil na církevní a historická témata. Do českých kostelů namaloval 290 obrazů a dalších 30 obrazů je v několika zámcích po celých Čechách. Obrazy Josefa Vojtěcha Hellicha jsou zajímavé tím, že na pozadí obrazu namaloval i část místní krajiny.
V roce 1866 namaloval na hlavním oltáři v děkanském chrámu ve Dvoře Králové obraz patrona města a kostela sv. Jana Křtitele.
Od roku 1840 až do své smrti pracoval ve Vlasteneckém muzeu (Národní muzeum) jako správce (kustod) archeologických sbírek. Pohřben na malostranském hřbitově v Praze Košířích.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sochařská a malířská rodina Suchardů
Zakladatelem rodiny byl malíř a sochař Jan Sucharda (*1770 Stará Paka, +1820 Stará Paka). Měl dva syny a dceru.
Jan Sucharda mladší 1797-1893, malíř a sochař. Měl dvě děti: Kristýna (1833-1865) malířka, Karel (1840-1864) sochař.
Antonín Sucharda starší 1812-1886, sochař a loutkář. Byl velkým vlastencem a uváděl české loutkové hry, ke kterým si vyřezával loutky. Měl dva syny sochaře: Antonín (1843-1911), Jaroslav (*1851, +?).
Františka provdaná Machytková 1815-1886, sochařka. Její syn Jan (1844-1884) byl architekt.
Antonín Sucharda mladší (*23.5.1843 Nová Paka, +21.9.1911 Nová Paka). Vyučil se u svého otce Antonína (staršího), pak studoval v Praze ve Votočkově řezbářské dílně. Přihlásil se ke studiu na Průmyslovou školu a Akademii výtvarných umění. Po studiích se oženil s Annou rozenou Šádkovou (1848-1924), dcerou mlynáře Šádka. Spolu měli 5 dětí: Stanislav (1866-1916), sochař, Anna (1870-1940), provdaná Boudová, malířka, Bohuslav (1878-1927), sochař a loutkář, Vojtěch (1884-1968), sochař a loutkář (autor apoštolů na orloji), Miroslava (1889-1965), provdaná Machytková, malířka.
V Nové Pace převzal Antonín otcovu firmu na výrobu a restaurování kostelního a hřbitovního zařízení. Jeho manželka Anna plastiky a sochy polychromovala a zlatila. V Nové Pace byl náčelníkem Sokola v letech 1870 - 1876, starostou Sokola v letech 1881 - 1897. V roce 1872 vytvořil pro Jičín první sochu mistra Jana Husa. Se synem Stanislavem odjel na studijní cestu do Itálie, kde je uchvátila renesance. Proto si po návratu do Nové Paky postavili novorenesanční dům se sgrafity. Firmu později převzal syn Bohuslav. Stanislav se stal později žákem J.V. Myslbeka. Další syn Vojtěch byl sochař a loutkař, pracoval na pražském orloji, kde podle původních sošek vytvořil v roce 1946 nové postavy apoštolů. Dcera Anna Boudová se stala malířkou a keramičkou, druhá dcera Miroslava byla nadaná malířka. Syn Anny Boudové Cyril Bouda byl grafik a ilustrátor.
Podílel se na společenském a uměleckém životě v Praze. Byl spoluzakladatelem spolku Mánes.
V kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové vytvořil z "tlačeného cementu" (betonu) 14 reliéfů křížové cesty v „gotickém slohu“ za 480 zlatých. Každý reliéf je zasazen do dřevěného rámu. Místo platby za novou křížovou dostal 20.5.1893 od děkana Josefa Berana darem vzácné barokní obrazy křížové cesty Jana Křtitele Václava Bergla z roku 1759. Děti Antonína Suchardy Anna a Bohuslav prodali 4.1.1913 Berglovy obrazy městu Dvoru Králové.
Několik posledních let žil s manželkou u syna Stanislava. Zemřel na návštěvě v Nové Pace, kde byl i pohřben.
Stanislav Sucharda (*12.11.1886 Nová Paka, +5.5.1916 Praha). Sochař, medailér. S bratrem Antonínem vytvořil pomník Františka Palackého v Praze. Studoval sochařství na Vídeňské akademii, odkud přešel do Prahy, kde roku 1892 absolvoval jako žák J.V. Myslbeka na Uměleckoprůmyslové škole (1886–1892), na níž o rok později absolvovala také jeho sestra Anna. Na škole zůstal jako Myslbekův asistent, roku 1894 se oženil s Annou Grohovou (*1870), s níž měl jediného syna Stanislava (*1896). 28.2.1899 na škole jmenován řádným profesorem. Jeho rané dílo bylo ovlivněno Myslbekovým realismem. Byl činným v řadě spolků, předsedal Spolku výtvarných umělců Mánes a byl členem Jednoty umělců výtvarných. V letech 1894-1915 působil jako profesor sochařství Uměleckoprůmyslové školy v Praze, než společně s bratrem Vojtěchem narukovali na východní frontu do 1. světové války. Po návratu zemřel na následky válečného zranění.
Vojtěch Sucharda (*6.1.1884 Nová Paka, + 31.10.1968 Praha). Loutkářství se vyučil v závodě svého otce a v roce 1899 přesídlil do Prahy. V roce 1905 absolvoval pražskou Uměleckoprůmyslovou školu. Jeho sochy jsou na Hlavním nádraží a na Nové radnici. Od roku 1907 spolupracoval s architektem K. Hilbertem na dostavbě katedrály sv. Víta na Pražském hradě. Vojtěch Sucharda pracoval i na výzdobě několika kostelů a staveb po celých Čechách. Od roku 1933 se podílel i na výzdobě pražského paláce Koruna. Za 1. Světové války byl po čtyřech měsících služby zajat v Rusku. Do Prahy se vrátil v roce 1918, další rok strávil jako voják na Slovensku. V roce 1908 se oženil se svou spolužačkou z Uměleckoprůmyslové školy Annou Brichtovou (1883-1944), s níž v roce 1920 založil divadlo Říše loutek. Vytvořil 350 loutek a výpravu pro 137 her. V letech 1912, 1936 a 1948 se podílel na rekonstrukci Staroměstského orloje v Praze, pro který vytvořil dvanáct sošek apoštolů. S manželkou Annou měl dvě dcery: Annu (1909-1996) a Olgu (1911-2005). Po smrti své ženy v roce 1944, se roku 1947 podruhé oženil s pražskou Němkou Alžbětou Balkovou (1891-1980). Vojtěch Sucharda zemřel v Praze-Bubenči 31. října 1968.
Anna Boudová (*23.10.1870 Nová Paka, +14.5.1940 Praha). Dcera Antonína Suchardy mladšího a Anny roz. Šádkové. V Praze navštěvovala oddělení ručních prací při Ženském výrobním spolku, který působil jako obchodní a průmyslová dívčí škola. V roce 1885 byla přijata do 2. ročníku „kreslířské a malířské školy pro dámy“. V letech 1889–1893 studovala na Uměleckoprůmyslové škole v Praze a na AVU u profesora Jakuba Schikandera. Věnovala se především zátiším s květinami. V časopisech uveřejňovala „Květinové linky“ a ilustrovala „Barevný atlas rostlin léčivých“. V roce 1896 byl v Nové Pace dostavěn Suchardův dům kvůli její svatbě s Aloisem Boudou, profesorem kreslení na reálném gymnáziu v Kladně. Svědky na svatbě byli Mikoláš Aleš a bratr Stanislav Sucharda. Vytvořila interiér výstavy v Paříži v roce l900, malovala dekorativní festony ve dvoraně salónu Hlavního (Wilsonova) nádraží v Praze, podílela se na výzdobě Suchardova domu v Nové Pace a na výzdobě chrámu sv. Mikuláše v Nové Pace. Boudovi měli dva syny Jaroslava (1898–1919) a Cyrila Mikuláše (*14.11.1901 Kladno, +29.8.1984 Praha). Oba studovali AVU. Starší syn malíř Jaroslav Bouda se krátce po dokončení studií při koupání utopil. Mladší syn grafik a ilustrátor Cyril Mikuláš Bouda. Za kmotra u křtu mu byl Mikoláš Aleš a babička Anna Suchardová.
Cyrill Mikuláš Bouda *14.11.1901, porodní bába Volfová Leopoldina z Kladna, pokřtěn 19.11.1901, křtil P. Josef Dostál, katecheta reálky. Boudovi č.p. 1499. Alois Bouda, syn domkáře Františka z Hartmanic (*25.1.1867) na Moravě a Marie Anny (*23.11.1896) roz. Rychlíkové z Otínovsi u Prostějova. Kmotři: Mikoláš Aleš, Královské Vinohrady, Havlíčkova tř. 1818. Anna Suchardová, bába z Nové Paky. Děkan v Kladně: Antoním Maděra.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Rudolf Adámek se narodil 9.5.1882 v Kutné Hoře. Zemřel 1.3.1953 v Praze. Žák v pražské akademii u malíře profesora Františka Ženíška (1849-1916). Akademický malíř, grafik, ilustrátor a restaurátor. Namaloval mnoho obrazů a mezi uměleckými odborníky je považován za předního českého symbolistu. Ilustroval i mnoho pohádek od Boženy Němcové.
Byl členem výtvarného a uměleckého sdružení symbolistů SURSUM (z latiny Sursum corda = vzhůru srdce) a SVU Myslbek (Spolek výtvarných umělců). Členem sdružení SURSUM byl i Jan Zrzavý. Symbolisté se snažili zachytit stav lidské duše: emoce, smutek, lásku, radost a další. Sdružení trvalo v letech 1910-1912.
V chrámu sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové v roce 1933 namaloval tři nástěnné obrazy Zachránění města Dvora Králové před Švédy. Čtyři velké obrazy s biblickými výjevy: 
Ustanovení sv. Petra papežem, Poslední večeře Páně, Smrt sv. Josefa a Obrácení sv. Pavla u Damašku. Na Vítězném oblouku je obraz Nejsvětější Trojice s anděly.
Rudolf Adámek uspořádal také několik výstav: 1907 Praha, 1908 Pešť (Budapešť), 1912 Praha. V letech 1906 - 1914 vystavoval na několika dalších výstavách v Českém království. V letech 1925 - 1930 uskutečnil tři studijní cesty po Itálii a za rok se vydal do Paříže.
Rudolf Adámek je pohřben v Praze na Vyšehradě v rodinném hrobě (8-33) s pseudogotickými věžičkami.
Na nezdobené černé náhrobní desce je pouze křížek a dvouřádkový nápis:
+
RODINA
ADÁMKOVA
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Petr Bušek (*5.5.1824 Praha, +29.1.1894 Husa u Sychrova). S manželkou Marií měli 8 dětí. Pracoval na Sychrově pro Kamila knížete Rohana.
Pro kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové začal se syny Konstantinem a Dominikem pracovat na čtyřech oltářích v pseudogotickém slohu: Panny Marie Lurdské, Svatého Kříže, sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny, které dokončil v roce 1899 a 1900 jeho syn Dominik.
Pohřben ve Vlastibořicích u Sychrova. Dílnu po smrti Petra Buška zdědil jeho syn Dominik a firma fungovala do roku 1915.
Na náhrobku rodiny Buškových jsou tyto údaje:
PETR BUŠEK kníž.(ecí) rohanský řezbář v Huse u Sychrova *1824, +1894 manželka Marie Bušková roz. Pečková *1829, +1883
Gabriel *1867, +1879; Ladislav *1863, +1884; Rudolf *1864, +1888; Mařenka *1871, +1894; Slavoj *1897, +1897;
Dominik *1855, +1934 bývalý majitel uměleckého řezbářského a sochařského závodu Petra Buška a synové. Manželka Kateřina Bušková, roz. Mašková *1857, +1938.
ODPOČIŇTE V POKOJI.
Další dva synové Konstantin (1861-1938) a Karel (1859-1929) žili v Praze, kde jsou pohřbeni.
Konstantin se vyučil a pracoval v dílně svého otce Petra. Od roku 1889 pracoval v Komárovských železárnách u Berouna. Za několik let se přestěhoval do Prahy. Pracoval jako ilustrátor knih a časopisů. Spolupracoval se svým bratrem Karlem.
Karel se vyučil řezbářem u svého otce. V roce 1883 se stal spisovatelem a básníkem. Přijal pseudonym Bohdan Kaminský. Jeho lyrické básně vycházely v časopise Lumír. Přeložil všechny Moliérovy hry a Schillerovi básně. Zemřel v Poděbradech, kde se léčil s nemocným srdcem.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Antonín Josef Pekárek, královédvorský řezbář a sochař. V pseudobarokním slohu zhotovil v roce 1945 oltář Pražského Jezulátka. Oltář byl věnován památce dětských obětí 2. světové války.
Oltář zadal královédvorský děkan Antonín Mokrisch, který: „velikou péči věnoval výzdobě děkanského kostela a dal poříditi místním umělcem p. Pekárkem nádhernou barokní sošku Milostného Pražského Jezulátka, která stojí na zvláštním vedlejším oltáři. Soška byla vysvěcena za jeho nástupce...“ (z Pamětní knihy). Oltář byl posvěcen v červenci 1945 děkanem Františkem Reslerem a zaplacen jeho nástupcem děkanem Antonínem Říkovským v roce 1956.
V prosklené skříňce stojí dřevěná kopie sošky Pražského Jezulátka (originál se nachází v kostele Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze). Na oltáři byly dvě dřevěné vázy a dva trojsvícny vyřezané ve stejném stylu. Jeden svícen byl ukraden v roce 1976.
Antonín Josef Pekárek vytvořil pro Husův sbor Církve československé husitské ve Dvoře Králové oltář, kazatelnu, betlém a v roce 1952 sochu českého duchovního reformátora, kněze mistra Jana Husa. Na podstavci sochy je signatura autora.
