Obhájci a odpůrci Rukopisu královédvorského
a jejich svědectví
RK měl od svého nalezení mnoho příznivců i odpůrců. Mezi badateli se stále vedou spory o pravosti a autorství písní RK. Někteří je řadí k památkám 14.-16.století, jiní se přiklání k názoru, že RK jsou falza vytvořená v 19. století.
Obhájci Rukopisu královédvorského:
Svědectví Jana Šáfra (64 let)
Jan Šáfr (*1803), ministrant, v roce 1817 mu bylo 14 let: Výpis ze soudního protokolu sepsaného 29. září 1867 soudcem Janem Říhou u c.k. okresního soudu ve Dvoře Králové nad Labem:
"Po přehlédnutí šípů (Žižkových) chtěli se podívati (Hanka, P. Borč, Sklenčka a Fr.Tinus) na staré knihy na jarmaře se nalézající. Pan P. Borč, kterýž byl zvláštní velikosti (195 cm), sáhl na jarmaru a vzal jeden kancionálek a s tíží jej pro jeho váhu stáhl. V tom spadly listy pergamenové, byvše shrnuty čili sešoupnuty, docela zaprášené s jarmary k mým nohám, já je zdvihl a podal p. P. Borčovi, kterýž řekl, že to budou ňáké latinské modlitby a podal je V. Hankovi, kterýž se též o tom pronesl ve věžovém sklepení, že to nějaké modlitby jsou, a aby si to blíže prohlédli, šli všichni uvedení pánové, V. Hanka, P. Borč, Fr. Tinus a Sklenčka, zároveň na kostelní kruchtu, kde jest více světla. Spis mnou p. P. Borčovi a tímto p. V. Hankovi podaný nesl p. V. Hanka a prohlížel jej na kruchtě (na kůru) a s veselou tváří pravil:,Teď již vím, co to bude.'
Na to jsme všichni odešli, a sice uvedení pánové na děkanství a já domů. Já jsem úplně přesvědčen, že listy, které jsem zvedl, tytéž byly, které potom pan Hanka na kruchtě prohlížel. Jeden z těchto listů, kterýž bezpochyby kancionálem přikryt nebyl, byl zvláště poprášen. Tloušťka listů pergamenových byla asi tak velká jako malík můj."
Svědectví Františka Trnky (62 let)
František Trnka (*1796, +30.5.1864), pověžný a kostelník, v roce 1817 mu bylo 21 let: Výpis ze soudního protokolu sepsaného 24. prosince 1858 u c.k. okresního soudu ve Dvoře Králové nad Labem:
"V roce 1817, právě, když studující prázdniny měli, byl zde pan Václav Hanka u pana děkana Puše na návštěvě, a přišel jednoho dne s paterem Borčem, který tenkrát kaplanem byl, do kostela, aby všechny starý památky prohlédl. Pater Borč ho uvedl také do kvelbu v kostelní věži, kde kostelní věci uloženy byly, tam prohlíželi almaru, která vysoká a široká byla a v prostředku toho kvelbu u zdi stála.
Tam našli mnoho starých šípů a když všechno prohlédli, klepal Václav Hanka hůlkou po stěně a tam za almarou trefil na jedno místo, kde to šeptalo, načež povídal, že tam musí být ve zdi díra, nato se almara od zdi odstrčila a našla se za ní ve zdi díra, která taškou přikryta, ale tak obílena byla, že ji viděti nebylo. Když se ta díra otevřela, našlo se tam zase několik starých šípů, které oni prohlíželi.
Najednou držel pan Hanka něco v ruce, aniž by udati mohl, jestli to v té almaře nebo v té díře za almarou našel. Byl to tlustý zažloutlý papír jako pergamen zatočený, na prst to mohlo býti tlustý. Pan Hanka s paterem Borčem něco mluvili a pak šli spolu na děkanství, kam ten nález s sebou vzali. Já jsem takovým způsobem byl přítomen u toho nálezu a byl jsem tenkrát právě 21 let stár."
Svědectví patera Pankráce Ignáce Borče
Pankrác Ignác Borč (1791-1824), kaplan ve Dvoře Králové, v roce 1817 mu bylo 26 let: vypravoval svému příteli Janu Kněžáčkovi, později pateru Arnoldovi (*1785) z Prahy a Aloisi Bürzlovi, královédvorskému měšťanovi, že on sám našel zlomek rukopisu už před rokem 1817.
V pozůstalosti patera Borče bylo i 1. vydání Rukopisu královédvorského od Václava Hanky. Na jeho přední stranu si Borč napsal: "Ego inveni." (já našel).
V knize Geniové církve a vlasti (napsal Václav Petera, 1892-1964) je zápis: "Pankrác Borč, přispěl hlavně, že rukopis královédvorský šťastně nalezen."
Josef Pelikán, od roku 1843 radní ve Dvoře Králové, později soudní adjunkt v Rychnově nad Kněžnou, vypověděl před soudem v roce 1858: "Pater Borč vlastnil část pergamenu Rukopisu královédvorského."
František Krafka (*1783), kalkant (šlapač měchů), v roce 1817 mu bylo 34 let, vypověděl před soudem v roce 1858: "V době nálezu spravoval jsem něco u varhan. Zdejší varhany se opravovaly nalepováním pergamenů ze starých knih uložených v kostele. Nebožtík Jalovecký (varhaník) dal mně jednu starou pergamenovou knihu, která zpěvy kostelní obsahovala, abych měchy a trouby (píšťaly) při varhanách tím polepil, a přisadil, že ty zpěvy beztoho ku potřebě nejsou, poněvadž ty noty jenom ve čtyřech liniích psané jsou."
Svědectví rodiny Pušových:
Děkan Jan Puš a jeho bratr Václav považovali P. Borče za skutečného nálezce RK. To potvrdil syn Václava Puše František a dcera Aloisie (+1864), provdaná za Jana Fernbacha, i Václavova pravnučka Ludmila Věnceslava, dcera Jana Lorenze (vnuk Václava Puše), provdaná Kratochvílová (*13.6.1854 Pardubice, +31.5.1942 Praha), novinářka.
Svědectví Václava Hanky
Tento dopis napsal Václav Hanka svému učiteli Josefu Dobrovskému:
"V Královej Dvoře nad Labem dne 17. září 1817. Vaše Důstojnosti. V úterý na svatou Ludmilu přišel jsem ráno do Králové Dvora nad Labem, chodili jsme po kostele s panem kaplanem zdejším a vešli jsme se podívat do věže do jednoho sklepení, kde kostelní poklad a ozdoby uloženy jsou.
V té věži v jednom koutě jest celý sklad střel ze Žižkovy vojny, mezi těmi střelami já jsem se probíral a v koutě pod jarmarou zavadím o cosi papírového, vytáhnu to, ale tuze jsem si toho nevšímal, poněvadž jsem se domníval, že to nějaké latinské modlitby budou, ukazuje to panu kaplanovi, on také to hned za latinské držel, poněvadž se tam již dříve starý latinský žaltář nalezl. Když jsem vyšli na schody, vidím, že je to pergamen a k mému největšímu potěšení, že to česky jest, ano česky, a jak soudím, jsou to nejstarší památky literatury naší.
Přebudiž Bohu žel, toho snad ta nejmenší částečka do mých rukou přišla, je to viděti, jak je to řazené, dva listy skoro v polovině přeříznuty, já se jináč nedomnívám, než že snad vojáci z vojska Žižkova na nálepy ke střelám tuto knížku rozřezali, jak na střelách nacházím. Obsahuje pak tento zlomek poezii, a sice na větším díle válečné věci, řeč jest až tuze stará, a já bych to zrovna do dvanáctého věku postavil."
V roce 1830 vypověděl Václav Hanka o kostelníkovi (Vaňurovi), který vlastnil pergamen RK už dávno před jeho nálezem. Hanka dodal, že totéž vyprávěl i Václav Puš, bratr královédvorského děkana patera Puše a strýc Jana Šáfra. Kostelník (Vaňura) měl část RK, která shořela v roce 1790 v kostelníkově domě.
Hankovu výpověď uveřejnil v roce 1831 vídeňský redaktor Deinkardstein v cestopise kulturních zajímavostí. 22.11.1858 Hanka uvedl do soudního protokolu, že: "...jsme našli (finden wir=shledáváme) za touž skříní dvanáct listů pergamenu..."
Josef Dobrovský (1753-1829) byl původně velkým zastáncem Rukopisu královédvorského, ale později svůj názor změnil.
V roce 1860 Václav Hanka přiznal, že: "zemřelý nyní P. Pankrác Borč byl spolunálezcem RK".
Pater Dominik František Kinský (*4.10.1777 Slaný, +14.12.1848 Brno) dostal od Václava Hanky podobný dopis jako Josef Dobrovský s dodatkem:
"...Na verše rozděleno vynáší mi to přes 1340 veršů. Písmo ukazuje na druhou polovici 13. věku (století), skládání však do desátého, ano pan Jungmann zastává, že snad až do devátého věku."
-----------------------------------------
P. Dominik František Michael Kynský (Kinský), kněz, spisovatel, překladatel, učitel. Rodiče František a Josefa. *4.10.1777 Slaný, +15.12.1848 Brno. V den narození pokřtěn kaplanem Janem Václavem Leopoldem Cippeliem (*17.6.1753 Slaný, +12.2.1826 Mníšek pod Brdy, 1785-1826 mníšecký děkan, kanovník u Všech svatých na Hradě. V troskách kláštera Ostrov u Davle našel v roce 1799 byzantský kříž).
Dominik Kinský vystudoval u piaristů nižší gymnázium v Mostě a vyšší gymnázium na Novém Městě pražském (u Sv. Kříže na Příkopech). Roku 1794 vstoupil do řádu piaristů, kde přijal řádové jméno Dominik. Vystudoval pedagogiku a působil v Kroměříži a Mikulově. V roce 1801 byl ve Slaném vysvěcen na kněze.
Učitel dějepisu a řečtiny ve Slaném (1801-1803), v Praze (1803-1805) a v Mladé Boleslavi (1805-1806). Vyučoval na šlechtickém ústavu ve Vídni (1806-1809). V roce 1809 nastoupil do Brna na Filosofický ústav, kde působil do roku 1821. Od roku 1822 byl úředním překladatelem Moravskoslezského gubernia. Rozšiřoval české knihy. Překládal z řečtiny, francouzštiny, latiny a němčiny. Psal pod jménem KINSKÝ nebo SLANSKÝ. Přítel Dobrovského a Jungmanna, podporoval vznik Národního muzea v Praze.
Byl velkým národním obrozencem a má velkou zásluhu o vzdělanost češtiny na Moravě. Jeho velké přání, zavedení češtiny jako vyučovacího jazyka do škol, se mu splnilo 1.9.1848.
14.12.1848 odešel do sklepa v domě gubernia, kde byl zavražděn a druhý den byl nalezen mrtev. Pachatel nebyl nikdy vypátrán.
-----------------------------------------
Další svědectví podal
František Šťovíček (*20.6.1790), c.k. listovní (pošťák) ve Voticích, v roce 1817 mu bylo 27 let:
Šťovíček navštívil Václava Hanku den po nálezu (17. 9.1817) a sdělil mu, že tyto pergamenové listy viděl v kobce v roce 1803 a 1804, kdy mu bylo 14 let. Do kobky chodil jako ministrant se starým kostelníkem Josefem Trnkou (*1745, +30.5.1834) pro ornáty a nádoby ke mši svaté. Do soudního protokolu 7.10.1859 před soudcem Janem Říhou podal stejné svědectví.
Josef Vaňura (*1738), kostelník, v roce 1817 mu bylo 79 let:
ve stejný den 17. září 1817, jako František Šťovíček, přišel za Václavem Hankou a řekl mu:
"Tuhle knížečku jsem jako malý chlapec viděl, ale byla silnější, měla více listů-ony vlastně byly takové knížečky tři."
"A kam se poděly?" dychtivě se tázal Hanka. "Nevíte o nich ničeho, nepamatujete se?"
"To je právě to, milý pane!" vzdychl si Vaňura. "Vím o nich jen tolik, že byly odneseny do kostelní věže, a tam se o ně nikdo nestaral. Jako malý chlapec, před sedmdesátijedna roky, bylo mi tenkráte osm nebo devět let, jsem chodil posluhovat jistému tuze stařičkému velebnému pánovi (*), již ani nevím jak se jmenoval - nu, však to nebylo včera, už je tomu, jak povídám, sedmdesátjedna let! Ten všechny ty knížky měl. Po jeho smrti je odnesli do kostelní věže. Nejspíše to bylo roztrháno; vím, že se z nich vyřezávaly listy k ovinování svíček, k zalepování štěrbin na varhanách a k ledačemu jinému. Sám jsem několika listů tak potřeboval." (podle Svatopluka Čecha 1909).
(*) Stařičký kněz byl P. Antonín Edmund Schubert (*18.2.1746 Dvůr Králové, +20.4.1811 Dvůr Králové). 8.8.1764 vstoupil v Plzni do řádu františkánů OFM, kde přijal řádové jméno Edmund. V Plzni vystudoval filosofii, v Olomouci teologii. 20.12.1766 přijal svěcení na akolytu, 23.9.1769 jáhenské svěcení a 23.2.1771 byl v Praze u Panny Marie Sněžné vysvěcen na kněze. Primici sloužil ve Dvoře Králové 3.3.1771.
"Jazykem utraquista" (uměl dva jazyky: česky i německy). V pražském kostele Panny Marie Sněžné byl varhaníkem a zpěvákem. V letech 1781-1785 byl Josefem II. klášter zrušen a vystěhován. P. Schubert se vrátil do svého rodiště, kde zemřel ve věku 65 let.
Svědectví Josefa Alizara
Josef Alizar, starosta města Radnice u Rokycan:
Svědectví uveřejnil František Petera v č. 7. časopisu Beseda v roce 1863. (podle Riegrova Slovníku naučného 1873).
Josef Alizar uvedl, že se ve Dvoře Králové roku 1826 seznámil s bývalým kostelníkem Vaňurou (v té době mu bylo 88 let). Ten ministroval starému knězi, u kterého na děkanství viděl tři knížky stejného formátu jako pergameny RK. Kostelník Vaňura vypověděl, že po smrti starého kněze byly knihy odneseny do kobky. Z listů se odřezávaly proužky na ovinutí svíček do svícnu a zalepovaly se jimi děravé měchy na varhanách. Sám Vaňura je jako kostelník takto používal. V kobce se zachoval pouze zbytek, kterého si nikdo nevšiml.
Karel Jaromír Erben (*7.11.1811 Miletín, +21.11.1870 Praha), básník, napsal příteli Rybičkovi 19.10.1858:
"I jest mi to velice milé, zvláště proto, že budu moci v předmluvě (k vydání RK) konečně oznámit, kterak vlastně ten rukopis byl nalezen, ačkoliv mně je líto Hanky, že mu takto musím připravit mrzutosť. Takto stal se Hanka slavným mužem a zůstane jím také pro týž rukopis, kdežto svět o nepatrném kaplánkovi Borčovi, od něhož ten rukopis s počátku byl jen vypůjčen a potom do Musea darován, asi neví..."
Jan Neruda (*9.7.1834 Praha-Malá Strana, +22.8.1891 Praha), spisovatel a zastánce pravosti RK.
2.3.1886 napsal v dopise Juliu Grégrovi: "Milý Julie, Rukop.(isu) Kralodv.(orského) můžeš se ujmout směle a troufale. Dle mého svatého přesvědčení je pravý jako květ na lučině, v zahradě, v lese - pravý přirozený květ. Počínání těch lidí je herostatské a hloupé zároveň. Vlastně je to jen osobní hádka mezi Geb.(auerem) a Hattalou; kdyby Hattala dokazoval nepravost, bude Geb.(auer) dokazovat pravost, najisto! To můžeš směle říci.
Co se týče Lib.(ušina) soudu, tu mluví pro pravost nesmírná ta dramatická síla; nejen u nás, nýbrž i v celém Slovanstvu nebylo tenkráte nikoho, kdo by to byl dovedl. Tvůj Neruda."
Odpůrcům pravosti RK odpovídal: "Myslíte, že když se dva mazalové spojí, budou malovat jako Rafael?"
----------------------------------------------------
Martin Hattala (*4.11.1821 Trstená u Žiliny, +11.12.1903 Praha).
Narozen čtyři roky po nálezu RK. Rodiče Josef a Alžběta roz. Mollchová. Piarista, učitel, vysvěcen na kněze 1848. Jazykovědec, slavista a bohemista. Do češtiny přeložil Slovo o pluku Igorově. Po vysvěcení se stal učitelem češtiny a slovenštiny na reálném gymnáziu v Bratislavě. Od roku 1854 mimořádný a od roku 1864 řádný profesor na UK.
V roce 1864 vydal mluvnici slovenštiny. Byl oceněn členstvím v České akademii věd (3.7.1890), členstvím Královské české společnosti nauk (1.5.1861). Car Mikuláš I. ho vyznamenal Řádem sv. Anny s titulem rytíř. Oděská univerzita mu udělila čestný doktorát. Byl jmenován členem Akademie věd v Petrohradě, Akademie Dei Quiriti v Římě, Akademie věd v Záhřebu a v Bělehradě. Zastánce pravosti RKZ.
Augustin Anton(ín) Glückselig (*19.6.1806 Praha, +28.1.1867 Praha), PhDr., profesor, novinář a spisovatel, v roce 1817 mu bylo 11 let:
Pražský Němec, psal pod pseudonymem Gustav Thormund Legis Glückselig. Původně patřil mezi odpůrce RK. Později se stal jeho zastáncem. V roce 1851 napsal životopis Václava Hanky i životopis svého učitele Josefa Dobrovského.
27. a 30.11.1864 napsal o Václavu Hankovi do časopisu Constitutionelle Oesterreichische Zeitung: "Budiž mu země lehkou. Byl vznikem RK tak nevinen, jako já neb kdokoliv jiný té doby. Chyběla mu vedle všech zevních prostředků k vytvoření falsa, základní podmínka, vysoká básnická úroveň, která téměř každou myšlenku Královédvorských písní oživuje a prozařuje a která poetickou originalitu, pravost a starobylost celé památnosti přesně určuje na vždy. Však takové podezření musí navždy zaniknouti, neboť RK je a navždy zůstane původní, starý a pravý."
Josef Ladislav Píč (*19.1.1847 Mšeno, +19.12.1911 Praha), archeolog, antropolog a historik. V roce 1911 si vypůjčil z Národního muzea dva listy RK a odvezl je do Francie, kde je 27.9. nechal prozkoumat paleografovi Camillu Coudercovi. Ten označil RK za památku ze 14. století.
4.10.1911 zkoumali RK odborníci na Sorbonně a datovali RK do 14. století. 12.10.1911 prozkoumal RK ředitel milánské ambrosiánské knihovny Achile Ratti (*1857, papež Pius XI. 1922-1939). Ten je kladl do 14.-15. století. J.L. Píč po návratu do Prahy neunesl německou kritiku o RK a zastřelil se.
Vojtěch Šafařík (*26.10.1829 Novi Sad, Srbsko, +2.7.1902 Praha). Syn spisovatele Pavla Josefa Šafaříka (Šafárika). Chemik a astronom. V letech 1885-1887 zkoumal RK a potvrdil, že písmo rukopisu odpovídá středověkým písemným památkám ze 14. století.
Antonín Bělohoubek (*20.4.1845 Jeřice u Hořic v Podkrkonoší, +25.12.1910 Praha). Chemik. V roce 1885 byl pověřen chemickým průzkumem RKZ. Testy probíhaly do roku 1887. Antonín Bělohoubek napsal: "Rukopis Králodvorský se chová po stránce mikroskopické a mikrochemické v podstatě tak, jako nepochybně starobylé rukopisy z věku do něhož se klade." Bělohoubek vyvrátil hlavní "důkaz" odpůrců o padělání RK: Berlínská modř na iniciále N, používaná až po roce 1724 není původní. Modř tvoří vrchní vrstvu iniciály. Pod ní je původní červená a zelená barva.
Julius Enders *13.4.1920 Čáslav, +18.1.2005 Malá Morávka u Bruntálu. Filolog, překladatel z řečtiny. Ve svých pracích dokázal pravost RK, ale jeho důkazy nebyly zveřejněny.
Zdenko Frankenberger Daneš *25.8.1920 Praha. Profesor. Gymnázium vystudoval v Bratislavě a v Praze. Studia na Univerzitě Karlově: matematika, fyzika a geofyzika. Získal doktorát z matematické fyziky. V roce 1945 si vzal Marii roz. Haňkovou (1921-1998).
S manželkou Marií přejel v roce 1950 státní hranici na kole a emigroval do Německa a později do USA. Přijal americké občanství a rodné příjmení své matky-Daneš: "aby bylo jasno, že jsem Čech". Syn Petr (*1954 Pittsburgh, Pennsylvania), dcera Elena (*1956 Pittsburgh).
V roce 2007 si jako vdovec vzal 2. manželku Julsimu Duisebayevou. Pracoval u Státního geofyzikálního ústavu v Praze, v Plzni, v Gulf Oil Corporation v Pittsburghu (Pennsylvanie, USA) a u The Boeing Company v Seattlu (stát Washington), v letech 1962-1984 působil na Universitě of Puget Sound v Tacomě (stát Washington) a u US. Geological Survey v Tacomě (stát Washington).
Vyučoval fyziku a geofyziku na univerzitách v Pennsylvanii, Minnesotě, Washingtonu a Californii. Napsal několik publikací z výzkumů gravitace, elektromagnetismu, radioaktivního průzkumu hornin, složení a dynamiky Země, Měsíce a planet, meziplanetárního magnetického pole, šíření zemětřesných vln, lávových proudů, naftových ložisek a mikrovlnného záření zemského povrchu.
Věnuje se hudbě, analýze řeckého textu Nového zákona a od roku 1970 Rukopisu královédvorskému. Své práce uveřejnil v jugoslávské Lublani a v Záhřebu. "Teď je však na čase, aby se také v Čechách začalo o Rukopisech mluvit a psát věcně, objektivně, bez zášti, bez osobních útoků a urážek, a hlavně bez předsudků", napsal profesor Daneš, který 14.6.2003 navštívil Rukopisnou kobku ve Dvoře Králové.
V RK jsou prvky srbské nebo chorvatské. Srbská nebo chorvatská slova, která jsou v RK, se používala pouze v 16. století. Václav Hanka tato slova neznal a neměl o jejich existenci ponětí. Tato slova byla objevena ve 20. století. V RK má těchto slov nejvíce báseň Jaroslav (ze Šternberka na Moravě), která byla napsána pro Ladislava ze Šternberka (+18.11.1521) srbským nebo chorvatským básníkem, uprchlým před Turky z Balkánu. Možná RK napsal srbský (chorvatský) student UK v Praze. Je také možné, že pisatelů RK bylo více. Profesor Daneš uvedl ve svých výzkumech, že balkánský pisatel se učil psát česky.
Rukopisy nalezené v 19. století:
PV - Píseň vyšehradská, nalezl Josef Linda, 1816, Zelená Hora
RZ - Rukopis zelenohorský, Josef Kovář, 1818, Zelená Hora
MPKV - Milostná píseň krále Václava (I.) a báseň Jelen (písmo o 100 let starší než RK), Josef Václav Zimermann, knihovník Křižovnické knihovny, skriptor Univerzitní knihovny, 1819 Zelená hora.
MV - Mater verborum (Matka slov) ze zámku Březnice, glosy (poznámky) slovníku, Václav Hanka, 1827
EJ - Evangelium sv. Jana, Václav Hanka, 1828 Národní muzeum
LP - Libušino proroctví, Václav Hanka, 1849
------------------------------------------------------------------------------------
Odpůrci pravosti Rukopisu královédvorského:
Josef Dobrovský vystoupil v roce 1824 proti pravosti RK.
David Kuh, pražský Němec, redaktorv německy psaných novinách "Tagesbote aus Böhmen", v roce 1858 otiskl článek anonymního autora (Antona Zeidlera) "Literärische Lügen und paleographische Wahrheiten", který nazval Václava Hanku autorem RK. Tato zpráva pražských Němců je stále opisována, rozšiřována a vyučována v českých školách.
Václav Hanka, na radu Františka Palackého, dal redaktora Kuha k soudu, který ho odsoudil "za přečin proti bezpečnosti cti" (pro urážku na cti) na 2 měsíce do vězení a k zaplacení soudních poplatků. Kuh se odvolal k Nejvyššímu soudu a ten ho na příkaz vídeňské vlády a císaře osvobodil.
V roce 1913 zemřel ve věku 90 let emeritní ředitel Univerzitní knihovny pražský Němec Anton Zeidler, který před smrtí napsal vlastní přiznání, že on dodal v roce 1858 Kuhovi články o RK a je autorem těchto článků. Anton Zeidler byl agentem c. a k. policie.
Antonín Vašek (otec Vladimíra Vaška-Petra Bezruče), spisovatel, napsal v roce 1879 : "Filologický důkaz, že Rukopis Královédvorský a Zelenohorský, též Zlomek evangelia sv. Jana jsou podvržená díla Václava Hanky". Usuzoval, že ve staročeských slovech jsou chyby.
Jaroslav Goll, filolog. Na na konci 19. století pokračoval v útocích Antonína Vaška proti RKZ.
Jan Gebauer, jazykovědec (původně zastánce pravosti RK), vytýkal RK určitá slova.
Po různých zkoumáních oba označili RZ a RK za padělky.
Za velkého odpůrce Rukopisu se označuje profesor Tomáš Jan Masaryk, který se vůbec nevyjadřoval k otázce zkoumání pravosti RK, protože nebyl historik, chemik ani jazykovědec. V roce 1886 Masaryk považoval padělání Rukopisů za prokázané a proto v časopise Athenaeum napsal: "Nepochopuji, jak někdo tvrditi může, že česť národa vyžaduje obhájení Rukopisů. Česť národa vyžaduje obhájení, resp. poznání pravdy, nic více, a větší je mravnosť a zmužilost uznávající omyl, nežli obhajování omylu, jejž třeba celý národ sdílí." K problematice RKZ se Masaryk nikdy nevrátil.
Význam T.G.Masaryka je velice přeceňován, je uváděn jako veliký kritik a statečný odpůrce RKZ. Masaryk však zdůrazňoval mravní hodnotu národa a tou je pravda, ať je jakákoliv. Pro Masaryka bylo důležité, abychom jako národ nelhali sobě, ani ostatním národům, o tom, že máme staré památky a nebyla by to pravda.
2.11.1966 navštívil Rukopisnou kobku kostela sv. Jana Křtitele literární historik a spisovatel Miroslav Ivanov (*10.4.1929 Josefov/Jaroměř, +23.12.1999 Praha). O svém otci uvedl: "Mě odjakživa lákala záhada. Záhadou je i moje jméno. Tatínek se příjmením jmenoval Job, ale když se dostal v Rusku (v 1. světové válce) do zajetí, zjistil, že Job je sprosté slovo, nadávka. Ale proč přijal jméno Ivanov, to nevím a už se to nedozvím, za druhé světové války zahynul v Mauthausenu."
Ivanov napsal v roce 1962, že "není pochyb o novodobém původu RK".
V letech 1967-1971 (od 19.31967-28.10.1971 s přestávkami) provedl Miroslav Ivanov s týmem kriminalistů průzkum RKZ, který zjistil 26.5.1969, že RKZ jsou palimpsesty (druhotně použitý pergamen). Pod tlakem ÚV KSČ (ústřední výbor komunistické strany Československa) a jejího prvního (generálního) tajemníka Gustáva Husáka (1975-1989 prezident ČSSR) bylo vydáno 2.10.1974 prohlášení, že RKZ jsou podvrhy a Protokoly o zkoumání RKZ byly zamítnuty, protože pod nimi byli podepsáni pracovníci Kriminalistického ústavu, kteří byli po roce 1968 vyhozeni z KÚ, odpůrce režimu filosof Jan Patočka, a pro režim nepohodlný Josef Smrkovský.
O Rukopisech vydal Ivanov v roce 1968 knihu Záhada Rukopisu královédvorského (mohla se prodávat až v roce 1978 v antikvariátech) a 5.9.1969 knihu Tajemství RKZ (vyprodána do roku 1970).
O dni nálezu 16. září na svátek svaté Ludmily, Miroslav Ivanov napsal v knize Tajemství RKZ (1969), str. 37.: Předseda Vlastivědného kroužku pan Jaroslav Maťátko řekl: "Někteří protivníci RK říkají, že si Hanka vybral ten den schválně, poněvadž jeho žena se jmenovala Ludmila, ale je to nesmysl, jednak v té době nebyl ještě ženatý a jeho pozdější žena byla Barbora."
V roce 1994 vydal Miroslav Ivanov knihu Utajené protokoly aneb geniální podvod (vydavatelství MV ČR Centurion), ve které napsal, že Protokoly o zkoumání Rukopisů nemohly být od roku 1971 zveřejněny. Koncem roku 1991 byly Protokoly o zkoumání RKZ vydány ve Sborníku Národního muzea (ACTA MUZEI NATIONALIS PRAGAE).
------------------------------------------------------------------------------------
Falzátor by musel mít velké technické znalosti, aby připravil starý pergamen a také musel mít velké znalosti z chemie, aby vytvořil "starý" inkoust. Písmo RK je rezavé. Původně černý železitý inkoust, kterým je psán RK, je po 50 letech černohnědý, po 80 letech hnědý až rezavý.
------------------------------------------------------------------------------------
O Rukopise zelenohorském jsou na této stránce uvedena známá fakta, nikoliv polemika o jeho pravosti.
Rukopis zelenohorský
s původním názvem Libušin soud byl nalezen v létě 1817 na zámku Zelená Hora u Nepomuku, který patřil Jeronýmu hraběti Colloredo-Mansfeldovi. Našel ho zámecký úředník - důchodní Josef Kovář (*25.4.1779, +6.1.1848 Nepomuk). Protože hrabě byl zarytý německý "Michl" (přezdívka pro Němce), obával se Josef Kovář, že by český rukopis zničil. Proto ho 1. listopadu 1818 anonymně poslal Františku hraběti Kolovratovi do Muzea království Českého (Národní muzeum). Kdyby uvedl své jméno, mohl přijít o místo důchodního.
Na přelomu roku 1858-1859 zjistil historik Václav Vladivoj rytíř Tomek (1818-1905) místo a jméno nálezce od nepomuckého děkana Josefa Zemana, který o něm věděl od svého předchůdce děkana Františka Boubely (+5.5.1834) a současníka Josefa Kováře. RZ jsou dva dvoulisty (4 strany) s rozměry 22,5 x 16 cm. Rukopis zelenohorský je uložen v Knihovně Národního muzea pod signaturou 1Ab1.
Rukopis obsahuje dvě básně: neúplná báseň Sněmy a báseň Libušin soud. V této básni je popsán spor dvou bratrů Chrudoše a Štahlava o dědictví po otci Klenovici. Tento spor vyřešila kněžna Libuše na Vyšehradě. Oba bratři mají své dědictví společné. S tím nesouhlasil starší z bratrů Chrudoš a kněžnu Libuši potupil.
V RZ je zápis o Krkonoších, kde rytíř Trut zabil zlého draka (lítou saň):"ot gor Krekonosi, idiezie Trut pogubi san lútú" (od hor Krkonoš jde Trut zabít/zahubit lítou saň).
V RZ se objevují staročesky psaná jména: Jarožír, Lubusa (Libuše), Radovan.
