ZVONY A VĚŽNÍ BYT
V 16. století byly na věž kostela svatého Jana Křtitele odlity a zavěšeny 4 zvony. Další tři zvony ulity v 17. a 18. století.
Do roku 1916 bylo na věži zavěšeno 6 zvonů: sv. Jan (1505), Umíráček (1508), Poledník (1540), Dominikal (1519), Činčálek (1668, přelit 1683) a sv. Barbora (1751, přelit 1879).
Na věžičce sanktusníku byl do roku 1916 zavěšen zvon: sv. Jiří (1747).
Zvon sv. Jan (podle patrona kostela sv. Jana Křtitele), zvaný Hrubý (velký). Ulit v roce 1505 Ondřejem Žáčkem z Hradce Králové. Zvon je vysoký 144 cm, váží 3 tuny. Má český nápis: "Letha od narozenie Syna Božieho tisiecziho pietisteho pateho tento zwon slit gest ke cti a chwale Panu Bohu, Pannie Marigi matcze geho, swatemu Ianu i vsse- svaty-. do miesta Kralova Dworu nad Labe-, protoz Pane Gesu Kriste narozeny z Panny cziste zawitey k na- we wssie dobrotiwosti, w tichosti powietrzi. Wuondrzey zwonarz z Hradce." Léta od narození Syna Božího tisícího pětistého pátého tento zvon slit jest ke cti a chvále Pánu Bohu, Panně Marii matce jeho, svatému Janu i všem svatým do města Králova Dvoru nad Labem, protož Pane Jesu Kriste narozený z Panny čisté zavítej k nám ve vší dobrotivosti, v tichosti povětří. Ondřej zvonař z Hradce.
Tento zvon zvoní ke svátečním bohoslužbám.
Ondřej Žáček odléval zvony v letech 1473 - 1510.
Někdy bývá Ondřej Žáček (+1511) zaměňován s Ondřejem Ptáčkem, měšťanem z Kutné Hory, který odléval zvony od roku 1473 a v letech 1480-1490 byl cechmistrem kovářů.
Zvon Umíráček odlit v roce 1508, má výšku 63 cm a váží 300 kg. Má latinský nápis: "Haec campana fusa est ad laudem Dei Omnipotentis anno Domini MCCCCCVIII." Tento zvon ulit je ke chvále Boha Všemohoucího léta Páně 1508.
Číslo 500 v letopočtu vyjadřuje písmeno D, zde je 5 x C (5 x 100).
Tento zvon zvonil při pohřbech. Dříve se rozlišovaly 4 druhy zvonění umíráčkem: 1) hodinka - zvoní ihned po smrti zemřelého. Pokud zemře ve farnosti kněz, zvoní se velkým zvonem. 2) hrana - zvoní se v den úmrtí v poledne místo poledníku. 3) praepuls, puls - svolával pozůstalé k pohřbu. 4) doprovod, doprovody - zvoněním doprovázel pozůstalé při průvodu na hřbitov. V současné době zvonil při odjezdu pohřebního auta od kostela.
Zvon Poledník zvaný Čapek (podle radního Čapka, který zvon zaplatil) z roku 1540 je vysoký 69 cm, váží 400 kg a má český nápis: "Leta Boziho MDXL slit jest tento zwon ke cti a k chwale Bozi za aurzadu pana Pawla Hatahuza skrze ruce mistra Diwisse a Zycha Ha... (nečitelné slovo)". Léta Božího MDXL slit jest tento zvon ke cti a k chvále Boží za úřadu pana Pavla Hatahuza skrze ruce mistra Diviše a Čecha Ha(nuše).
Zvonil 3 x denně (ráno, v poledne, večer) k modlitbě "Anděl Páně", latinsky Ave (Zdrávas), v Čechách zvané klekání (dříve se při této modlitbě klečelo). Klekání bylo mezníkem k jídlu (snídaně, oběd, večeře).
Aby děti lépe poslechly volání k obědu a k večeři, opíraly matky svou autoritu o dvě vymyšlené bytosti, kterými děti strašily: Polednici a Klekánici (v slovanské mytologii zlé víly).
Čtyři zvony zrekvírovány 11.12.1916 na válečné účely:
x Dominikal (Dominical - nedělník, latinsky Dominica = neděle) odlit v roce 1519, výška 100 cm a vážil 1105 kg. Na odlití zvonu přispěl měšťan Jan Petera. V roce 1625 byl přelit a zmenšen na váhu 900 kg.
x Činčálek, zvon z roku 1668 odlit pro kostel Povýšení Svatého Kříže. Přenesen v roce 1683. Vážil 30 kg, po přelití 21 kg.
x Sv. Barbora, zvon z roku 1751. Při zvonění v roce 1878 praskl a byl přelit v roce 1879. Vážil 76 kg.
x Sv. Jiří, zvon z roku 1747, vážil 13 kg a byl zavěšen na sanktusové věžičce.
V roce 1933 byly odlity a instalovány na věž dva nové zvony:
x Božské Srdce Páně - sv. Václav z roku 1933 s výškou 83 cm a váhou 900 kg.
x Neposkvrněné Srdce Panny Marie - sv. Terezička, výška 61 cm, váha 400 kg.
Podle říšského zákona o "Shromažďování neželezného kovu" byly tyto dva zvony odvezeny 23. 4.1942.
Mnoho zrekvírovaných zvonů bylo na tak zvaném "Poli zvonů" ("Hřbitově zvonů"- Glockenfriedhof) v Hamburku, ve čtvrti Veddel. Mezi nimi byly i poslední dva zvony z kostela sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem.
Zvony jsou odlévány ze zvonoviny-bronzu. Jedná se o směs mědi a cínu v určitém poměru, který dává každá zvonařská firma podle vlastního receptu.
Patronem zvonařů je biskup sv. Paulín z Noly, (*353/355 u Bordeaux/Bordó, Francie, +22.6.431 v Nole u Neapole). Otec římský senátor.
V roce 381 se stal místodržitelem v italské Kampánii. Jeho přáteli byli dva významní biskupové: sv. Ambrož a sv. Martin z Tours. Díky nim uvěřil v Krista a v roce 389 byl od nich pokřtěn. Oženil se s manželkou Terezií, spolu měli syna, který brzy zemřel. Paulín s Terezií prodali svůj majetek, jmění použili na dobročinné účely a odešli do Barcelony. Tam na Vánoce 25.12.394 přijal Paulín kněžské svěcení. S manželkou Terezií odešel do Noly u Neapole (v tomto městě je pohřben císař Augustus, 31 př. Kr.–14 po Kr.). Zabydleli se blízko hrobu sv. Felixe z Noly (+260), kterého životopis Paulín později napsal. Jeho žena Terezie zemřela roku 400, Paulín dožil ve společenství kněží. Napsal mnoho listů a písní s duchovním obsahem.
V roce 409 byl zvolen biskupem. Žil chudě, ale byl obětavý pro druhé, pomáhal lidem radou a modlitbou. Po vpádu Vizigótů 20 let odstraňoval bídu, kterou způsobili.
Byl pohřben v postranní kapli v chrámu sv. Felixe a kaple mu byla později zasvěcena. Jeho ostatky se v 10. století dostaly do Říma a byly uloženy v kostele sv. Vojtěcha (od 11. století sv. Bartoloměje) na Tiberském ostrově. 258. papež sv. Pius X. dal v r. 1908 přenést jeho ostatky zpět do Noly. Část jeho ostatků se dostala v roce 1942 do oltáře v kostele Nejsvětější Trojice v Chrasti u Chrudimi. Po zrušení oltáře byly ostatky uloženy na biskupství v Hradci Králové. Odtud byly ostatky biskupem královéhradeckým Dominikem Dukou OP. uloženy 16.9.2007 do oltáře v kostele sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem.
Podle legendy byl sv. Paulín z Noly prvním křesťanským zvonařem a měl odlévat zvony, ke kterým ho inspirovaly malé květy zvonků. Sv. Paulín ve skutečnosti zvony neodléval, ale byl prvním, kdo je používal k ohlašování mše.
V českém církevním kalendáři svátek 22.6.
BYT VE VĚŽI
severní chodba, ochoz kolem bytu pověžného
První zápis o věži kostela pochází z roku 1431. O 19 let později, v roce 1450, přepadli město Slezané, vypálili ho a při tomto vpádu vyhořel i kostel, který byl později obnoven.
Původní věž byla v roce 1644 zvýšena o jedno patro s krytým dřevěným ochozem, kde byl byt pověžného (hlásného).
V letech 1893-1901 byl kostel regotizován. Věž byla v roce 1893 zvýšena o další patro s novým bytem pověžného. V místě původního bytu byl v roce 1894 umístěn hodinový stroj.
Pověžnému byl do bytu v roce 1875 zaveden telegraf a v roce 1895 telefon, kterým mohl pověžný s dřevěnou hasičskou zbrojnicí u kostela. Zděná zbrojnice byla postavena v roce 1897. V roce 2010 byla přestěhována do Zátopkovy ulice.
Ze západní strany věže měl být v roce 1901 postaven výtah, se vstupy v každém patře věže. Stavba nebyla realizována pro nedostatek financí.
S pověžným spolupracovalo pět zvoníků, kteří s ním zvonili ke mši svaté a dalším svátečním příležitostem. Počet hodin tloukl pověžný dřevěnou palicí na zvon Poledník a potom z ochozu zatroubil na roh a zazpíval tento text: „Odbila dvanáctá hodina, chval každý duch Hospodina. Dones vodu, uhas oheň, aby nebyl městu škoden." Tento text obměňoval aktuální hodinou.
Prvním městským pověžným ve Dvoře Králové se stal Václav Thor (*1623), pověžný katolického vyznání. Službu vykonával od roku 1644, zápis o jeho službě je z roku 1651, kdy mu bylo 28 roků. S ním bydlela na věži manželka Anna (*1629) a syn Tobiáš (*1651), který měl šest měsíců. Tobiáš Thor stal pověžným po svém otci Václavovi. V roce 1700 nastoupil do služby pověžného Tobiášův vnuk Josef Trnka (*1745), kostelník. Ve funkci pověžného a kostelníka ho vystřídal syn Josef Trnka ml. (*1767) a po něm syn Josefa ml. František Trnka (*1796, +30.5.1834). Jeho nejstarší dceru si vzal v roce 1850 Josef Psotnička (oficiálně poslední pověžný).
V roce 1894 bylo zrušeno odbíjení hodin a Josef Psotnička byl Městskou radou jmenován kustodem (správcem) nově založeného muzea. Strážní služba byla zrušena v roce 1919. Pověžnému zůstala funkce kostelníka a zvoníka. Na místo svého otce Josefa nastoupil jeho syn František Psotnička (*1872, +23.6.1940). Kustod muzea 1920-1934. S pomocí historika Antonína Schulze rozšířil sbírky muzea z 82 čísel na 2400. Pověžný František Psotnička hlídal město před požáry a proto rozuměl i hasičské práci. Po odchodu z funkce pověžného "Založil Hasičskou župu a Hasičský spolek podpůrný. 37 let byl velitelem hasičů. Jeho zásluhou byla u kostela postavena nová hasičská zbrojnice. Pohřeb se konal ve středu 26.6.1940 v kostele sv. Jana Křtitele." (Královédvorské noviny 29.června 1940). V roce 1930 se Psotničkovi z věže kostela odstěhovali.
Po Psotničkových se v roce 1930 do bytu nastěhoval Prokop Zmrzlík s manželkou Ludmilou a synem Václavem. Prokop byl jmenován zvoníkem a kostelníkem. Ve věžním bytě se jim narodilo šest dětí. Dvě dcery později zemřely. S nimi zde bydlel dědeček, který zemřel v roce 1941. Do roku 1945 bydlelo v jedné místnosti sedm osob.
Se službou kostelníka a zvoníka pomáhal svému otci jeho syn Václav Zmrzlík (*1929), který se staral o údržbu hodinového stroje a zvonů. 
Později pracoval jako zámečník na Tešnovské přehradě v Lese Království.
Od poloviny dubna do 5. května 1945 se stal ochoz hlídkovým stanovištěm německých hlídek. Po skončení druhé světové války se v červenci 1945 rodina Zmrzlíkových odstěhovala .
Prokop Zmrzlík byl posledním pověžným ve Dvoře Králové nad Labem.
Nábytek z věžního bytu byl v roce 1982 odstěhován do Městského muzea Kohoutův dvůr.
