Dějiny farnosti sv. Jana Křtitele-Děkanství Dvůr Králové n.L.

Markéta Přemyslovna

princezna česká a kněžna lehnická.

*21.2.1296 Praha 10-Královice, +8.4.1322 Hradec Králové.
Markéta, dcera českého krále Václava II. (1271-1305) a královny Guty Habsburské (1271-1297). Mladší sestra Václava III. (1289-1306), Anežky Přemyslovny (1289-1296), Anny Přemyslovny (1290-1313), Elišky Přemyslovny (1292-1330) a nevlastní sestra Anežky Přemyslovny (1305-1335/6, dcera Elišky Rejčky); teta Karla IV. (1316-1378).
Markétě bylo 16 měsíců, když zemřela její matka Guta. Markétin otec, český král Václav II., byl poručníkem Boleslava III. S jeho matkou Alžbětou Kališskou dohodl sňatek své dcery Markéty, která ve svých sedmi letech byla provdána 21.1.1303 za dvanáctiletého knížete Boleslava III. Lehnického (*30.9.1291, +29.4.1352 Brzeg) zv. Bílý, Marnotratný, Velkorysý, Štědrý, Prostopášný. Pro svoji výbušnou a dobrodružnou povahu byl nazván "Bodavá dýka". Boleslav Lehnický měl výborný vztah i se synovcem své manželky s Karlem IV., který mu důvěřoval a ponechal ho v královských službách.
Boleslavou praprababičkou byla sv. Hedvika Slezská (1174-1243).
Královské princezny v Čechách dostávaly od krále (otce nebo bratra) věnem 10.000 hřiven stříbra (4 tuny). Princezna Markéta nedostala od otce Václava II. žádné věno a tak její manžel Boleslav obsadil v roce 1308 Opavské vévodství, které neoprávněně užíval do roku 1311. Král Jan donutil vévodu Boleslava III., aby se sešli v Olomouci, kde se Boleslav zřekl nároku na manželčino věno i jejích práv na český trůn a za to mu král Jan vyplatil 8.000 hřiven (3 tuny) stříbra (podle historika Jiřího Spěváčka). Při tomto setkání se stali velice blízkými přáteli.
V letech 1321 a 1322 se v Janově nepřítomnosti stal Boleslav správcem Českého království a kněžna Markéta zastupující českou královnou (Eliška Přemyslovna byla 1321-1325 u dcery Markéty v Bavorsku). Král Jan zastavil město Dvůr (Králové) svému švagrovi Boleslavovi III., který zde pobýval v letech 1321-1322 se svou manželkou Markétou (do její smrti) .
V dubnu 1322 odjela Markéta do Hradce Králové na návštěvu ke své nevlastní sestře Anežce Přemyslovně (po matce Elišce Rejčce, odstěhována 1318 do Brna), kněžna javorská a lvůvská (Lvůvek Slezský/Lwówek Śląski/), která bydlela v Hradci Králové. Zde Markéta zemřela 6. (8.) 4.1322, den po porodu syna Mikuláše, ve věku 26 let.
O Markétině pohřbu byly zapsány dvě zprávy:
Podle kronikáře zbraslavského kláštera opata Petra Žitavského (1260-1339) a podle historika Karla Josefa Bienera rytíře z Bienenbergu (1731-1798), byla pohřbena v kostele kláštera Aula Regia (Síň královská) na Zbraslavi.
Podle královédvorského děkana Jana Puše (1760-1837) a historika Antonína Konstantina Vitáka (1835-1906) byla kněžna Markéta Přemyslovna pohřbena v románském kostele sv. Jana Křtitele v Aula Reginae (Síň královny)=Dvůr Králové nad Labem, který se tak nazýval podle královnina paláce.

Capitulum XI. chronica Aule Regie Petri Zittaviensis:
Zápis o smrti a pohřbu Markéty Přemyslovny, vévodkyně slezské:

Eodem anno (1322) VI^o idus Aprilis gloriosa ac virtuosa domina Margareta, Wencezlai, regis sexti Boemie filia, Boleslai ducis Slesie de Lignicz uxor legitima, in Grecz puerperio moritur, et in Aula Regia, fundacione paterna, una cum Nicolao, filio suo infantulo, inter monachorum sedes in medio ecclesie sepelitur.

Virtutum merum iubar et speculum mulierum,
laudari digna, pia, mitis, tota benigna,
et merito grata, regum ramis generata,
hec Margareta quasi margarita repleta*
Laudis fulgore, iuvenili mortua flore
non habuit plenos annos sex atque vicenos.
Eius cum prole iacet hic hac condita mole.
Slesia submissa, laus est tibi, quando ducissa hec tua sic moritur.
Digne claustro sepelitur, quod pater extruxit,
sibi perpes cum patre lux sit.
Anno milleno tria C duo iunge viceno,
idibus Aprilis sextis (octavo) hec migrat herilis Parturiens natum.
Deus eius terge reatum. Da sibi solamen, nos dicamus simul Amen.

(*) V latinském textu je slovní hříčka: Margareta - margarita=perla.


Téhož roku  (1322) dne 6. dubna (8. dubna) zemřela slavná a ctnostná paní Markéta dcera Václava, šestého krále Českého, zákonitá choť Boleslava, vévody Slezského z Lehnice, v Hradci při porodu i pochována na Zbraslavi, založení otcově, spolu s Mikulášem, synem svým nemluvnětem, mezi sedadly mnichů uprostřed kostela.

Jasná zora ctností a zrcadlo žen, 
chvály hodná, zbožná, mírná, všecka dobrotivá 
a právem milá, z rodu královského zrozená 
tato Markéta jako perla naplněná.*
Září chvály, zemřela v květu mladistvém 
neměla plných let šest a dvacet. 
Ona a její potomek zde leží pohřbeni hromadně. 
Slezsko, malá je to chvála pro tebe, když vévodkyně tato tvá takto umírá.  
Pochována důstojně v klášteře, jejž otec vystavěl, 
budiž jí s otcem světlo věčné.
Roku tisícího třístého, dva přidej ke dvacátému, 
dne osmého (šestého) dubna tato (paní) odešla připravena porodit narozeného (syna).  
Bůh ať shladí její provinění, dá ji útěchu, a my řekněme společně Amen.

V muzeu Dílo katedrály (Museo dell´Opera del Duomo) ve Florencii je od roku 1320 její busta s názvem Personificazione di virtù - Zosobnění ctnosti (sochař Tino di Camaino, 1280-1337). Bustu dal vytvořit Markétin otec český král Václav II. pro pro katedrálu Panny Marie v květinách (Santa Maria del Fiore). Dílem sochaře Tina je i náhrobek císaře Jindřicha VII. Lucemburského.
Kněžna Markéta a její manžel Boleslav III. měli tři syny: Václav I. Lehnický (*1316, +2.6.1364). Jméno Václav dostal při křtu po svatém Václavovi a svém dědovi, českém králi Václavu II., Ludvík I. Břežský (*1321, +6./23.12.1398, zv. Lehnický, Spravedlivý, Moudrý) a Mikuláš (*+5./7./4.1322).
Markétin a Boleslavův starší syn Václav I. Lehnický se narodil ve stejném roce jako jeho bratranec Václav (pozdější císař a král Karel IV.). Oženil se s Annou Těšínskou (1324-1367). Mladší syn Ludvík I. Břežský (manželka Anežka Hlohovská, 1321-1362) byl otcem Markéty Břežské (1242-1386, manžel Albrecht I. Wittelsbach). Dcerou Markéty Břežské byla Jana Bavorská (Johana, *1356, +31.12.1386), která se stala 1. manželkou českého krále Václava IV. (*26.2.1361,+16.8.1419).
Kníže Boleslav III. Lehnický se čtyři roky po smrti Markéty Přemyslovny oženil v roce 1326 s Kateřinou Chorvatskou (*1295/1315, +1358), dcerou chorvatského bána (vévoda) Mladena II. Šubiče (*1270 Trogir, +1343/8 Trogir). V roce 1335 se Boleslav III. Slezský zúčastnil v uherském Visegrádu setkání tří evropských panovníků: krále českého Jana, krále polského Kazimíra III. Velikého a krále uherského Karla I. Roberta.

Princezna Markéta Přemyslovna, kněžna lehnická
     a její příbuzenský vztah

k 1. manželce krále Václava IV., královně Janě Bavorské,
     která byla její pravnučka.
k 2. manželce Václava IV. královně Žofii Bavorské,
     nebyla v přímém příbuzenském vztahu.
     Vévodkyně Markéta byla pratetou Žofiina manžela Václava IV.

Albrecht I. Wittelsbach (1336-1404) byl (7 dítě z 10) synem císaře Ludvíka IV. Bavora (1282-1347, protivníka Karla IV.) a jeho 2. manželky Markéty Holandské (svatba 1324). Nevlastní mladší bratr Štěpána II. Bavorského. Albrecht I. byl otec české královny Jany Bavorské (po matce Markétě Břežské pravnučka Markéty Přemyslovny), 1.manželky Václava IV., pravnuka Václava II.
Štěpán II. Bavorský (1319-1375) byl (6 dítě ze 6) synem císaře Ludvíka IV. Bavora a jeho 1. manželky Beatrice Svídnické (1290-1322, svatba 1308), nevlastní starší bratr Albrechta I. Wittelsbacha. Postava vévody Štěpána vystupuje i v českém muzikálu Noc na Karlštejně (1965), kde ho zahrál Rudolf Deyl mladší a v dalším muzikálu Noc na Karlštejně (1973) ztvárnil vévodu Štěpána herec Miloš Kopecký.
Štěpán II. a jeho manželka Alžběta Sicilská (1310-1349) měli syna Jana II. Bavorského (1341-1397), který byl (nevlastním) bratrancem Jany Bavorské. Jan II. měl za manželku Kateřinu z Gorice (1350-1391), jejich dcera byla Žofie Bavorská, česká královna, 2.manželka Václava IV., pravnuka Václava II.

Štěpán II. Bavorský byl děda královny Žofie Bavorské a jeho otec císař Ludvík IV. Bavor byl děda Jany Bavorské a praděda Žofie Bavorské.

Žofie Bavorská

královna česká a královna římská.

*1376 Mnichov, + 4.11.1428 Bratislava.
2. manželka českého krále Václava IV. Dcera bavorského vévody Jana II. Wittelsbacha a Kateřiny kněžny z Gorice (Slovinsko-Itálie). V 8. generaci po přeslici byla Žofie potomkem českého krále Přemysla Otakara I.
Žofiin otec Jan II. byl bratrancem královny Jany (1. manželka Václava IV.). Žofie měla staršího bratra bavorského vévodu Arnošta (Ernest) I. Bavorského Mnichovského (*1373, +2.7.1438) a mladšího bratra Viléma III. Bavorského (1375, 12.9.1435). Oba byli od roku 1397 spoluvládci Bavorska. Nevlastní mladší bratr Jan III. z Grünwaldu (u Mnichova, Johann III. Grünwalder, *1392, +2.12.1452 Vídeň) byl biskupem Freisingu. Jeho matkou byla Anna Pirsserová, dvorní dáma vévodkyně Kateřiny Gorické. Za biskupa zvolen kapitulou v roce 1421, ale 207. papež Martin V. jmenoval biskupem Nikodéma della Scalu (+1443). Po jeho smrti byl Jan opět zvolen za biskupa a jeho volbu potvrdil (vzdoro)papež Felix V., který ho jmenoval kardinálem. 208. papež Evžen IV. volbu neuznal a jmenoval biskupem Jindřicha II. Šlika (Heinrich Schlick), bratr Kašpara Šlika, kancléře římského krále Bedřicha III. 14.1.1448 se Jindřich vzdal biskupství a Jan se stal 15.1.1448 biskupem freisingským. Byl jím do 2.12.1452. Žofie byla dána na vychování k otcovu bratrovi, strýci Bedřichovi (Fridrich, *1339, +4.12.1393) na hrad Landshut (75 km od Mnichova).
Princezna byla velice zbožná, mezi její oblíbené modlitby patřil růženec. Také velmi ráda tančila. V roce 1388 ji vzal strýc Bedřich na jednání s králem Václavem do Prahy. Král Václav byl už dva roky vdovcem, jeho první manželství bylo bezdětné a tak byl okouzlen krásou dvanáctileté princezny. S vévodou Bedřichem vyjednal sňatek, který se konal 2.5.1389 v Chebu (druhý den říšského sněmu). Oddal je kaminský biskup Jan III. Brunonis, kancléř krále Václava.
     Biskup Jan III. Brunonis (Hanek Brunův, 1340-1407/1409) z Kamene Slezského (Kamień Śląski u Opole), pocházel ze šlechtické rodiny ve Vratislavi (Wrocław), od 1360 písař a sekretář císaře Karla IV., pronotář Václava IV., v letech 1375-1386 probošt v Lubuši, 1381-1384 královský podkomoří, 1386-1394 kaminský biskup, 1384-1396 nejvyšší kancléř a člen rady krále Václava IV.
Žofie se brzy naučila česky a Češi ji přijali za svou královnu. Jejím zpovědníkem v Praze byl sv. Jan Nepomucký (+20.3.1393). Po roce 1402 se jejím zpovědníkem stal M. Jan Hus, kterého obdivovala a navštěvovala jeho česká kázání v Betlémské kapli.
   26.2.1399 dostala od Václava IV. Dvůr nad Labem. Od té doby se město jmenovalo Dvůr paní králové (Dvůr Králové nad Labem). V té době nebyla českou královnou, ale manželkou krále (= paní králová). Korunovaci královy manželky Žofie mohl vykonat pouze pražský arcibiskup, v té době Jan z Jenštejna. Mezi ním a králem Václavem byly velké spory, které oddalovaly korunovaci. Pražský arcibiskup Jan z Jenštejna abdikoval v roce 1396 a novým arcibiskupem se stal Olbram III. ze Škvorce.
15.3.1400 se v pražské katedrále konala korunovace Žofie na českou královnu. Václav IV. se korunovace nezúčastnil, byl ve svých komnatách na Hradě. V historii je to jediný případ neúčasti panovníka na manželčině korunovaci. V roce 1400 byla v Cáchách korunována na římskou královnu hildesheimským biskupem Janem III. hrabětem z Hoya (*1355, biskupem 1399-1424, +12.5.1424 Hildesheim).
Žofie měla stavitelské nadání a dala ve svých věnných městech postavit několik kostelů. Prvním z nich byl nový kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové. Ostatní věnná města získala v roce 1400, sedm let po smrti císařovny Elišky Pomořanské (+1393), velice dobře se o ně starala a svůj majetek několika násobně rozmnožila. V době Václavovy internace ve Vídni 1402-1403 pobývala ve svých dvou oblíbených městech v Hradci Králové a ve Dvoře Králové. Po smrti krále Václava IV. se stala správkyní Českého království (6.10.-24.12.1419). Ve vládě jí pomáhala regentská rada v čele s panem Čeňkem z Vartemberka.
V roce 1418 přestala sympatizovat s husity, když se dozvídala o jejich loupení a vraždění. 5.11.1419 uprchla z Hradu a odjela do svých věnných měst Dvora Králové a Hradce Králové. Na Štědrý den 24.12.1419 přijela do Brna, kde se setkala se švagrem Zikmundem a jemu odevzdala úřad regentky (správkyně království). Na Hod Boží vánoční 25.12.1419 odjela do Prešpurku (Bratislava), kde si na králi Zikmundovi vymohla své sídlo (dnes neznámé místo).
   Do Bratislavy si odvezla část rodinného pokladu, protože její věnná města zabrali husité, a finančně byla závislá na švagru Zikmundovi. Žila poměrně dobře, i když ji král Zikmund vyplácel důchody jen občas.
V bratislavském chrámu sv. Martina dala postavit jižní kapli zvanou Kaple královny Žofie (královnina kaple, později sv. Josefa, podle zasvěcení oltáře). Bratislavskému chrámu sv. Martina věnovala svícen ze dvou mrožích klů, zhotovený v Pobaltí. Na klech jsou trny na svíce, za nimi je postaven pozlacený baldachýn ze stříbra a pod ním je sedící jantarová soška sv. Kateřiny s latinským nápisem: S(an)c(t)a Kath(er)ina ora p(ro) nobis - svatá Kateřino oroduj za nás. Podle historiků představuje postava královnu Žofii, na hlavě je patrné místo po královské koruně. Svícen má rozměry: výška 28 cm, šířka 21 cm, délka 45 cm. Dva ze čtyř řetízků jsou dlouhé 44 cm. Majetkem města Bratislavy se stal lustr v 17. století a je vystaven v muzeu města Bratislavy.
Král Zikmund Lucemburský chtěl Žofii provdat za polského krále Vladislava II. Jagella (1362-1434), pozdější děda budoucího českého krále Vladislava II. Jagellonského, ale královna Žofie vstoupila do řádu klarisek (dnes Klariská ulice v Bratislavě) a v jejich klášteře dožila jako laická sestra. Přála si být pohřbena v rodném Mnichově v Bavorsku, ale její poslední přání nebylo splněno.
     Česká a římská královna Žofie zemřela 4.11.1428 ve věku 52 let (ve Starých letopisech českých je zapsán mylný datum: 26.9.1425. Na stránkách Dómu sv. Martina v Bratislavě je uvedeno datum 25.12.1428). Královna byla pohřbena v řádovém rouchu klarisek v katedrále sv. Martina v Bratislavě v Královnině kapli. Pohřební obřady sloužil olomoucký biskup Jan kardinál zvaný Železný.
     Král Zikmund slíbil věnovat na hrob české a římské královny Žofie náhrobek, který nebyl nikdy zhotoven.

"Návraty" královny Žofie ve Dvoře Králové

První příjezd královny Žofie se uskutečnil po 606 letech v sobotu 10.9.2005, při příležitosti 735. výročí písemné zmínky o našem městě a 605. výročí (2004) ustanovení Dvora věnným městem. „Den královny Žofie“, pořádaný městem, pod záštitou královéhradeckého hejtmana Pavla Bradíka. Středověká slavnost, kterou zajišťovala agentura Armentum. Odpolední příjezd královny Žofie očekávalo náměstí zaplněné diváky. Královnu Žofii představovala Eva Kvasničková (královna věnných měst z roku 2000).

Při příležitosti 740. výročí písemné zmínky o našem městě se uskutečnil v sobotu 18.9.2010 druhý „Den královny Žofie“. Slavnost pořádal Hankův dům s agenturou Armentum. Královna dostala od starostky Edity Vaňkové klíč od města a pozdravila občany: „Z mých měst věnných jest mi Dvůr nad Labem nejmilejší“. Protože probíhala oprava náměstí TGM, uskutečnila se akce na Hrubých lukách.

„Příjezd královny Žofie“ se uskutečnil 24.5.2013 při slavnosti Noc kostelů, která byla pod záštitou královéhradeckého biskupa Jana Vokála, královéhradeckého hejtmana Lubomíra France, primátora Hradce Králové Zdeňka Finka a starostky města Edity Vaňkové.
Do zaplněného kostela vstoupil herold a zvolal: „Místo pro královnu. Její Milost královna Žofie“. Po tomto ohlášení vstoupila královna do kostela sv. Jana Křtitele v doprovodu dvorních dam a 20 rytířů šermířské skupiny Legenda Aurea.
královna v kostele, noc-kostelu-24.5.2013--12-.jpg Před oltářem herold ohlásil královnu: „Její Veličenstvo Žofie z Boží milosti královna římská a česká, markraběnka moravská a braniborská, vévodkyně falcká, lužická a slezská. Paní královského věnného města Dvora nad Labem. Choť Jeho Veličenstva Václava z Boží milosti krále římského a českého, toho jména Čtvrtého.
Její Milost královna poctila své věnné město Dvůr svou návštěvou, aby si prohlédla dokončený chrám Páně. Na počest královny se koná před chrámem rytířský turnaj. Po turnaji si Její Milost prohlédne své věnné město“. Královnu přivítal královédvorský děkan Jan Czekala.
Královna potvrdila městu jeho privilegia: „My Žofie, z Boží milosti královna římská a česká, markraběnka moravská a braniborská, vévodkyně falcká, lužická a slezská, paní věnného města Dvora nad Labem. Ve jménu svaté a nerozdílné Trojice. Aby naše moudré rozhodnutí zůstalo pevné a neměnné a nikdo, jak v přítomnosti, tak v budoucnosti již je nemohl změnit, ve známost činíme všem jak přítomným, tak budoucím, že práva, udělená naším manželem Václavem, městu Dvoru slavnostně stvrzujeme. Jmenovitě pak: Vymezení právní ochrany, vymezení daňové povinnosti koruně, slib královské ochrany měny, vymezení stříbrného práva mílového, vymezení ochrany majetkových práv, privilegium, podporující stavební rozvoj měst, právo mílové a potvrzení a podepření všech doposud udělených privilegií a milostí. Dáno ve Dvoře nad Labem dvacátého šestého dne měsíce února léta Páně tisícího devítistého devátého“.
Po stvrzení privilegií usedla na trůn a byla přivítána starostkou města Editou Vaňkovou. Potom královna poděkovala a s doprovodem odešla před kostel, kde byl na její počest uspořádán šermířský turnaj. Celá akce se opakovala u kostela Církve československé husitské a Církve českobratrské evangelické.