Socha Panny Marie
Ochránkyně města
Koruny na Pannu Marii a na Ježíška z roku 1732
Socha Panny Marie z lipového dřeva vytvořená v roce 1500. Majitel ji za třicetileté války ukryl před zničením ve skále (nad Pušovým splavem). Kus skály se odlomil a sochu našla Marie Dobrotová (lat. Bonaventurová), dcera bednářského mistra a městského konšela Jana Dobroty (Bonaventury).
Marie sloužila ve dvorci Vorlechu u Anny Salomeny baronky Žďárské, manželky Jana barona Žďárského Srnovce z Varvažova (někdy psaný Srpovec nebo Strunovec z Varvařova) u Ústí nad Labem. Baron (svobodný pán) Jan byl v letech 1622-1630 městským písařem. Jeho syn Jan ml. byl městským písařem v letech 1656-1668.
V době války byla města i vesnice vystavena drancování císařských (katolických), saských a švédských (protestantských) vojáků, kteří vymáhali peníze (výpalné) a potraviny. Pokud občané neměli peníze a jídlo, vojáci město vydrancovali, vypálili a obyvatele vyvraždili, pokud občané neopustili město již předtím. To hrozilo i městu Dvůr Králové nad Labem.
A tehdy se podle tradice stala událost zachránění města:
Dne 9.listopadu 1646 uložil švédský generál Wittenberg městu vysoké výpalné, které mělo být vojenským poslům zaplaceno do 14 dnů. Několik obyvatel opustilo město, ale většina se postavila na odpor a město chtěla bránit. Ve své tísni se obrátili o pomoc k Bohu a rozhodli se konat pokání a dobré skutky. Děkan Vojtěch Cassius vyzval ke konání prosebného procesí kolem města.
Druhého dne vyšel průvod z kostela a zastavoval se u jednotlivých křížů a soch, kde se věřící modlili k Bohu a Panně Marii za záchranu města. Průvod obyvatel zatáčel po cestě k Vorlechu, kde spatřili spěchající dívku Marii Bonaventurovou (Dobrotovou). V rukou nesla do plátna zabalenou sochu.
Došla k průvodu, sňala plátno a ukázala všem účastníkům sochu Panny Marie. Na dotaz děkana, odkud nese tuto sochu, odpověděla, že ji našla v odlomené skále u Labe a donesla do dvorce ve Vorlechu. Tam ji měla ve své světnici a před ní se modlila. Přítomní pochopili přinesení sochy jako povzbuzení, vzali ji a postavili na dolejší most k Žirči. Tam chodilo nejvíce lidí a každý, kdo přecházel přes most, se modlil za záchranu města.
21. listopadu 1646 zvítězili Švédové nad císařským vojskem u Jaroměře. Válečná vřava a kanonáda byla slyšet až ve Dvoře Králové. Strážní na příkaz purkmistra uzavřeli městské brány, obsadili věže hradby. Ženy a děti se ukryly v kostele, kde se modlily za záchranu.
Do vypršení lhůty zbývaly ještě dva dny, ale měšťané předpokládali, že vojáci přijedou ještě v den vítězství (21.11.). Zanedlouho se opravdu blížila k městu vojenská četa s hejtmanem, který nebyl vpuštěn do města s tím, že zbývají ještě dva dny lhůty. Popuzen odporem měšťanů, rozhodl se s vojáky objet hradby a zjistit, kudy by mohli vniknout do města. Přijížděl k Dolenímu mostu, kde se mihlo děvče a zmizelo mu z očí. 
Hejtman si uvědomil, že se dívka před sochou Panny modlila za své město, vytrhl šavli a ze vzteku sekl do sochy, kterou rozpůlil. Na město padla v tu chvíli tak hustá mlha, že mezi vojáky nastal zmatek a hejtman upustil od obléhání města. Se svými vojáky prchal přes Žireč k Jaroměři. Marie Bonaventurová se ukryla v křoví a ze svého úkrytu viděla zběsilý útěk Švédů. Vzala ze země rozťatou sochu a po příchodu k bráně žádala o vpuštění. Obránci, přestože poznali její hlas, zdráhali se vpustit ji dovnitř. Domnívali se, že ji vojáci donutili, aby je dostala lstí do města. Po vylíčení celé situace byla na prosbu rodičů a příkaz purkmistra otevřena městská Dolní brána a Marie vešla se sochou do města. Vyslovila to, co si všichni přáli slyšet, že na přímluvu Panny Marie Bůh zachránil naše město.
Socha byla spravena, ale nad pravým okem ji byla ponechána symbolická jizva. Z vděčnosti přinesena do kostela sv. Jana Křtitele. Obyvatelé Dvora Králové pak při slavnostní bohoslužbě slíbili, že tento den budou slavit jako svátek a že alespoň jeden člen rodiny půjde ke svátosti smíření (zpověď) a eucharistie (přijímání).
Nejdříve byla socha postavena v předsíni, později přidělána na sloup, pak byla přenesena na boční oltář. Marie Bonaventurová se o sochu starala, dávala k ní květiny a ušila jí šaty z plátna, ve kterém ji měla původně zabalenou.
Pět let po této události, v roce 1651, v předvečer výročí zachránění města, přišla do chrámu neznámá žena a poprosila Marii, zda by oblékla na sochu roucho, které donesla. Po jejím souhlasu, podala Marii hedvábný plášť, vyšívaný pestrobarevnými ornamenty. Marie se jí zeptala na jméno, aby je mohl děkan zapsat do kroniky. Neznámá paní ji řekla, že: "je manželka švédského hejtmana, který sekl do sochy. Byl zbaven hodnosti, za to, že nepřinesl požadované peníze a nevypálil město. Později ho tížilo svědomí za rouhavý skutek, který udělal v Čechách ve městě Dvoře Králové. Zhotovila vlastnoručně tento plášť a přinesla ho pěšky do Dvora Králové jako smír a prosbu za odpuštění manželovy viny." Společně se obě dvě pomodlily u sochy Panny Marie a také na mostě. V den slavnosti se hejtmanova žena zúčastnila mše svaté, kde děkan v kázání řekl, že Bůh hejtmanovi odpustí, pokud bude svého skutku litovat. Po mši se hejtmanova manželka uklidněna vrátila domů.
Darovaný plášť a další šaty, které ušily královédvorské měšťanky během staletí, se dodnes uchovávají. Jedny šaty na sochu věnovala v roce 1743 také česká královna Marie Terezie. Nové zlatomodré šaty ušila v roce 2001 jedna farnice. 21.8.2009 ušili a věnovali šaty na sochu Panny Marie žáci ze ZŠ Strž a druhé šaty darovali 28.8.2009 žáci ze spřátelené školy Skuru Skola Nacka ve švédském Stockholmu. Červené a fialové šaty ušila a darovala v roce 2010 (viz fotoalbum) autorka šatů z roku 2001. Tato sada šatů se na sochu Panny Marie s Ježíškem střídavě oblékala do roku 2021 při slavnostních příležitostech.
V roce 1668 kanovník Václav Bílek z Bílenberka z pověření královéhradeckého biskupa Jana Bedřicha hraběte z Valdštejna prohlásil kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové významným poutním mariánským místem, kam přicházeli poutníci v procesí zblízka i zdaleka. Poutní slavnosti trvaly po tři dny a zúčastňovali se jich tisíce věřících.
V roce 1732 za děkana Josefa Rudla byl socha přenesena do zasklené vitríny v nově upraveném hlavním oltáři. Na hlavy sochu Panny Marie s Ježíškem byly zhotoveny stříbrné korunky. Kolem sochy byla zhotovena svatozář s dvanácti hvězdami a pod sochu přidán půlměsíc (Žena oděná sluncem, s korunou dvanácti hvězd a s měsícem pod nohama. Apokalypsa/kniha Zjevení sv. apoštola Jana 12,1.).
Poslední velké poutní oslavy Zachránění města se konaly 21.11.1880, kdy se proti oslavám vyslovila německá část obyvatel města.
Tradici oslav Zachránění města obnovil děkan Vaněk v roce 1920. Za jeho působení se konaly třídenní slavnostní pobožnosti a divadelní hry.
V roce 1933 byla v presbytáři namalovány tři obrazy:
1. švédský hejtman seká do sochy.
2. útěk Švédů.
3. Děkovné procesí.
Na třetím obraze jsou znázorněni kněží, kteří ve Dvoře působili: děkan Václav Vaněk (1920-1935), katecheta František Kadlec (za děkanem Vaňkem, 1900-1904, 1906-1924) a katecheta František Komárek (v bílé rochetě a černé klerice, 1918-1947).
Oslavy přerušila 2. světová válka a během následujících let (až do roku 1989) se den Zachránění města 21. 11. připomínal pouze při bohoslužbách. V roce 1959 složila báseň k Panně Marii Královédvorské řeholní sestra Marta Čermáková (Schönstattské hnutí). Báseň napsala ve starší češtině, aby nikdo nehledal novodobý původ. V roce 1968 ji zhudebnil ředitel kůru profesor Josef Žídek. Píseň se každý rok zpívá při mši svaté k výročí události. Od roku 1990 je výročí připomínáno slavnostní bohoslužbou. Po několik let bylo hráno i divadelní představení o této události.
V roce 1996 se ve dnech 17.-24.11. konaly oslavy 350. výročí Zachránění města, které zorganizoval administrátor děkanství P. Józef Pleszczyňski MSF. V rámci oslav se uskutečnila slavnostní mše a průvod se sochou Panny Marie po náměstí, za účasti J. Ex. Karla Otčenáška královéhradeckého sídelního biskupa a jeho pomocného biskupa Josefa Kajneka. Socha Královédvorské Panny Marie opustila poprvé od roku 1732 své místo na hlavním oltáři.
Na svátek Panny Marie Prostřednice všech milostí 8. května 2003 potvrdil královéhradecký biskup Mons. Dominik Duka OP. dekretem rozhodnutí svého předchůdce biskupa Jana Bedřicha, že: „děkanský kostel sv. Jana Křtitele ve Dvoře Králové nad Labem je Mariánským poutním místem.“
Z důvodu pandemie koronaviru se v roce 2020 a 2021 nekonala oslava zachránění města.
Švédští vojáci přijíždí na most.
Hejtman míří mečem na sochu Panny Marie, kterou rozsekl.
Marie Bonaventurová se schovala do křoví, na mostě v té chvíli nebyla.
Panna Marie byla ctěna od roku 1646, kdy bylo město Dvůr Králové zachráněno.
Do Dvora Králové přicházeli poutníci, aby si vyprosili pomoc.
Píseň k Madoně Královédvorské
Dva roky po skončení třicetileté války, v roce 1650 byla od neznámého autora složena píseň, která dosvědčuje úctu k Panně Marii Královédvorské.
1. Nejslavnější Matko, královédvorská paní,
lid tě má v úctě, Bohu se klaní.
Na své drahé děti pohleď milou tváří,
jak cenný skvost láska tvá září.
2. Ozdobo velebená v královéhradeckém kraji,
ty která kveteš v nebeském ráji.
Své děti chraň, nedej nám zahynout,
v poslední hodině, ať šťastně skončí naše pouť.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Druhou píseň k Panně Marii Královédvorské napsala v roce 1959 řeholní sestra Marta Čermáková ISSM (*1930), hudbu složil v roce 1968 prof. Josef Židek (1920-2006).
1. Královno nebes, Matičko Boží, ve Dvoře Králové stánek svůj máš.
Dětem svým bloudícím ve světa hloží,
kousíček ráje v něm otevíráš.
2. K milostné sošce ruka se vzpíná, důvěru v lásku svou do duší vlej.
Vždyť za nás dovedeš prositi Syna, na srdci laskavém útulek přej.
3. Znáš naši touhu, radost i strasti, o co Tě prosíme, Ty dobře víš.
Díků hold chceme Ti v podnoží klásti, Maria pomoz a děti své slyš.
4. Buď naší Matkou v života boji,
obracej pohled náš na Kristův kříž.
Odvrať co zlého nám na cestě stojí,
ukazuj vzhůru a k Bohu veď blíž.
5. S Tebou dnes chceme radostně nésti
do našich domovů něco z Tvých krás.
Dej ať Tvé ctnosti v nás mohou vykvésti
a v duších kraluje Kristus Pán zas.
6. Odkaz svých otců v paměti máme,
pod klenbou svatyně slib jejich zněl:
Do služeb Královny rádi se dáme, aby lid Mariin k oltáři spěl.
7. Královédvorská Matičko milá, město své prosíme v ochranu vem.
Záštitou mocnou jsi vždycky mu byla,
zachovej nám mír a chraň Českou zem.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Podobnou záchranu města zažil Miletín. Na náměstí K.J.Erbena stojí barokní sloup s pozlacenou sochou Neposkvrněné Panny Marie (Immaculata).
Za třicetileté války se jednoho dne brzy ráno blížilo k Miletínu z východní strany švédské vojsko. Vycházející slunce ozářilo sochu Immaculaty, vojáci se zděsili a změnili směr tažení. Miletín byl pod ochranou zářící svaté Panny Marie.
Město bylo zachráněno před vydrancováním Švédy.
